O tom, co provedl Kalousek (TOP 09) z odboráři, o tom, jak si Václav Klaus pozval na Hrad Luďka Sobotku (ČSSD), o tom, jak klesá prestiž a vliv USA ve světě nebo o tom, jak pokračuje slavná kauza kolem Rakouské hymny.
í
Ministr Kalousek má už definitivně pověst násilníka. Poté, co málem zahnal na útěk a ušlapal před svým ministerstvem bezbranné odboráře, pustil se do Věcí veřejných (jde o zvýšení sazby DPH na 19 procent, kterému loni v prosinci zabránil tandem Klaus – Bárta). V současné chvíli je, soudě podle slov Karoliny Peake, ministrovo násilí v vůči VV v počátečním stádiu, Kalousek zatím „strašně tlačí“. Dělá to ze zlomyslnosti - např. podloudně vypustil z návrhu důchodové reformy mezigenerační solidaritu. Nebylo by ale lepší vypustit z koalice VV a odejít do opozice?
Prestiž a vliv USA ve světě klesá, píše v Právu Alexandr Mitrofanov. Taky EU na tom není dobře, potácí se v krizi. ČSSD zatím stavěla na EU, ODS na USA. Obě strany ztrácí své opěrné pilíře. Protože utržení obou kotev naší společnosti by evokovalo „pocit nahého v trní“, který měl v minulosti neblahé následky, nabízí se jiné schéma chování: „Snažit se být užitečný jak na západě, tak na východě, ale zároveň uvnitř země zajistit předvídatelnost pro partnery nebo spíše patrony.“ Zde je třeba podotknout, že to byl politický koncept dr. Edvarda Beneše, který se taky strašidelně neosvědčil. Pan Mitrofanov je realista, podotýká, že takovou změnu by musel udělat vládce silné ruky. To by tak ještě scházelo. Zatím není důvod pohřbívat ani EU, ani USA, dějiny demokracií jsou jedna krize za druhou.
Je však třeba se vyvarovat východu, a to v první řádě Ruska, které se po krachu bolševického experimentu otřepalo a už má zase roupy. A vláda silné ruky, kterou pan Mitrofanov samozřejmě jen předpovídá, ne že by po ní volal (to by ostatně dnes ještě ani nešlo), mi připomíná jednu silnou ruku, kterou jsem zažil, totiž dr. Gustava Husáka. V Česku by se v budoucnu určitě našel někdo podobný. Jeden tu už ostatně byl, Jiří Paroubek, ovšem byl o dost méně schopný a inteligentní než dr. Husák.
Na zpravodajství Práva o (zatím ještě chystaném, bude dnes) pohřbu Otto Habsburka se podílel i zjevně služebně nejstarší spolupracovník Práva Jan Kovařík (spolupracuje od počátku sedmdesátých let). A hned se to pozná. Rakouští intelektuálové i část médií prý bedlivě komentují nachystanou pohřební pompu, která podle nich příliš čpí nostalgií po c. a k. monarchii, místo toho, aby se země kriticky vyrovnala s císařstvím. Proč by se měla země kriticky vyrovnávat s císařstvím zrovna při téhle příležitosti, tj. při pohřbu? Patří k jejím dějinám, zrovna tak jako k našim dějinám patří slavná minulost zemí Koruny české. Kritické vyrovnání s minulostí není záležitost pouličních parád, ale věc diskuse, v níž slovo (v Rakousku) naštěstí nedostanou jen Kovaříkové. Spíš bychom se měli opravdu kriticky (tj. ne s prskavou nenávistí) vyrovnat s touto minulostí my, zvlášť když teď se zrovna v Právu zvedají hlasy, že i ta normalizace měla své světlé stránky (viz např. způsob, jak byl veden rozhovor s Petrem Pithartem v Salonu, Pithart se zbaběle přizpůsobil).
A teď ještě jedna potěšitelná zpráva z Rakouska ve věci přeorání spolkové hymny. Podle průzkumu je sedmdesát procent Rakušanů proti, a šedesát osm procent nesouhlasí s tím, že by se měla znovu otextovat celá hymna. 85% lidí (i většina žen) téma přitom označilo za „méně důležité“. Což je, přepsáno do hovorové řeči, „vaše starosti na naše hlavy“. Kdyby dnes někdo psal text hymny, patrně by tam „syny a dcery“ napsal, ale pokud Rakušané sáhnou k reformě, měl by to být signál k předělání celé řady dalších hymen. Např. by se měly eliminovat nejdivočejší verše Marseillaisy (ty mimořádně krvežíznivé), Holanďané by měli něco udělat s tou svou (je monologem jednoho, byť významného, panovníka). Atd. Tím by se spustila děsivá lavina pitomostí. Jsou v minulosti věci, se kterými je třeba se smířit, protože nejsou, jak říkával jeden slavný český spisovatel a posléze politik, „nic proti ničemu“. Autorka zprávy v MfD se domnívá, že text hymny je „zastaralý“. To je v pořádku. Texty hymen mají být zastaralé.
Jiří Kubík decentně v rozhovoru s poslankyní Kaslovou (TOP09) političce decentně vyčítá, že si nechá vyplácet mateřský příspěvek. Tomu nerozumím. Pan Kubík je stoupenec táborských kádí, kam každý vrhne vše, co momentálně nezbytně nepotřebuje k životu? Pokud má někdo ze zákona nárok na mateřský příspěvek, má ho brát. Předvádět dobročinnost (což paní Kaslová, pokud tomu rozumím, dělá), je nemístný ústupek českému krkounství.
Více na: http://bohumildolezal.lidovky.cz/
