O portugalských pandurech, které byly třikrát levnější, než ty české, o pohřbívání USA i o Konci experimentu.
Někdejší náměstek ministra obrany Barták obvinil v souvislosti s kauzou Pandury MF Dnes, že „populistickým způsobem, nepodloženým názorem jakéhokoliv odborníka, srovnává výbavu českých a portugalských pandurů“ (připomínám, že ty portugalské byly třikrát levnější než ty, co koupila ČR). „Článek staví na … údajně supertajném dokumentu portugalského ministerstva obrany, který, jako v předchozích kauzách, s největší pravděpodobností nikdo neuvidí.“ MF Dnes by měla dokument dát k dispozici. Pokud to udělat nemůže, neměla o té věci vůbec psát. (Necítím přitom důvod pochybovat o tom, že redaktoři MFD dokument, resp. jeho kopii, opravdu mají).
Lukáš Jelínek v Právu píše jakousi chválu na TOP09: „S TOP09 můžeme nesouhlasit, může nám být klidně i z duše protivná, leč nelze pominout, že si stále drží svou úroveň – bez skandálů a veletočů… s ohledem na stav země a veřejného mínění má TOP09 nejlépe našlápnuto k tomu, aby se po příštích volbách stala lídrem opozičního tábora.“ Jednak si myslím, že TOP09 není nic jiného než poněkud nafouklá US-DEU, která časem splaskne. ODS má z pravostředých stran nejblíž ke skutečné politické straně, a pokud se jí podaří překonat současnou krizi a emancipovat se od Klause (což bude těžké) může spoluvytvářet záruku politické plurality v ČR. TOP09 toho podle mého názoru nebude nikdy schopná, je to účelová konstrukce „pravice konsekventní“ a zároveň „pravice s lidskou tváří“. Dokonce podezírám pana Jelínka, že to dobře ví, a že s tím kalkuluje, TOP09 nemá vůbec na to, aby byla ČSSD silným a v podstatě důstojným politickým oponentem a dřív nebo později se rozvalí. Ale ČSSD potřebuje mít silného a důstojného politického oponenta (stejně jako to potřebuje ODS).
Bezpečnostní analytik Miloš Balabán tamtéž pohřbívá USA. Jeho terminologie je pozoruhodná: „Poprvé od kolapsu světové socialistické soustavy (!) začíná krizí oslabený liberálně kapitalistický model ekonomiky čelit ideologické výzvě, kterou představuje státem řízený kapitalismus v čínském podání… Číně, hledící si v prvé řadě posilování vlastní ekonomické síly, tak možná stačí jen přihlížet, jak kvůli přecenění vlastních sil pokračuje úpadek americké moci…“ Možná se pan analytik raduje poněkud předčasně, stejně jako se radovali jeho předchůdci v pohřbívání amerického imperialismu v letech 1945-1989. Každopádně se jeho řeči poslouchají stejně libě jako jejich řeči. „Světová socialistická soustava“ (autor má patrně na mysli ruskou komunistickou koloniální říši) sice naneštěstí zkolabovala, ale čínský státem řízený kapitalismus ji pomstí. To je myslím, něco, čemu je třeba za všech okolností zabránit. Je hezké, že to pan Balabán tak pěkně předestřel.
V „dopisech redakci“ v LN odpovídá tiskový mluvčí Správy NP a CHKO Šumava na kritiku Vladimíra Justa ohledně renovovaného pomníčku zastřeleného důstojníka PS. Je mi líto, ale dokáže být sprostý nejméně osmkrát víc než je norma pana Justa. „Je to ve skutečnosti právě Just, kdo ducha padesátých let přivolává: svou urválkovskou metodou v níž nejprve ukáže prstem na viníka, v mžiku jej poplive a stejně rychle odsoudí.“ Just napsal článek do novin, článek kritický, to se pořád ještě smí, Urválek byl prokurátor a nadílel skutečné oprátky. Předpokládal jsem, že Správa NP bude prokazovat, že s věcí nemá nic společného. To se stalo a bylo by to bohatě stačilo. Mluvčí se ovšem navíc ještě, člověk by skoro řekl mimo úvazek, zastává městského úřadu v Sušici, který nechal pomníček rekonstruovat, protože je to „kamenná vzpomínka na poručíka, kterého zastřelil jeho mladší kolega, jenž následně utekl na německou stranu hranice“ (utíkat na německou stranu hranice byl tenkrát zločin, kvůli tomu, aby se neutíkalo, tu byla PS, teď to už ovšem zločin není), a „je zařazena v oficiální evidenci válečných hrobů“. Pana mluvčího nenapadne, že by na zařazení pomníčku mezi válečné hroby mohlo být něco v nepořádku. Tenkrát žádná válka nebyla (o tom pan mluvčí neví?), nikdo s námi neválčil a komunistický režim válčil jen se svými vlastními obyvateli, kterým se nelíbil, takže někteří chtěli „utéct do Německa“. Čili, minimálně jakási zdrženlivost v této věci ze strany „poctivých sušických úředníků“ by byla na místě.
A další čtenářský dopis v LN. Tentokrát je na paškále Jan Rejžek kvůli jeho kritice knížky Michala Pullmanna Konec experimentu. Zde se autora zastává jeho maminka. Nelíbí se jí „publicisté, kteří v rámci péče o demokracii filtrují informace, vnucují názor, obviňují, soudí a veřejně popravují“. Milá paní, každý publicista vnucuje názor, obviňuje a soudí, to se dnes už dvacet jedna let smí, zato nikdo nikoho nepopravuje, to se zase smělo předtím. Jistě, to že autorův tatínek sloužil v letech 1980-86 v RVHP v Moskvě, není žádný věcný argument proti knížce ani proti autorovi. Za své tatínky neneseme zodpovědnost. Jenom bych si odvážil nesměle špitnout, že fakt, že někdo pracoval za minulého režimu v Moskvě v RVHP, není žádný důvod k jeho chvále a ke chvále jeho kolegů. Zdá se, že se dnes najednou zvedá jakási hrdost na minulost – na péesáky, na pracovníky koloniální správy ruského komunistického impéria v Moskvě, dokonce na lidi spolupracující s StB (viz ohnivá obhajoba prof. Bártka z pera ředitele Ústavu makromolekulární chemie prof. Hořejšího v dnešní MfD, text je natolik neuvěřitelný, že se k němu určitě ještě vrátím). Zdá se, že neúspěchy dnešní rozhádané vlády a hospodářská krize (která se naší země nijak tragicky nedotkla) u nás nabuzují atmosféru trochu srovnatelnou s tou druhé republiky.
