Prezident Václav Klaus nepodepsal důchodový zákon, podle nějž stát vyplatí lidem s nadprůměrnými příjmy směšně vyšší penzi. Stát prý není pojišťovna a stáří pojistná událost.
Ano, stát skutečně není pojišťovna. Až na výjimky pojišťovnám platíme, protože chceme; státu platíme, protože musíme. I proto je mezi pojišťovnami a státem velký rozdíl: když neplatíte pojišťovně, nezaplatí vám nové zrcátko na autě; když neplatíte státu, zkonfiskuje vám majetek a pošle vás do vězení.
„Princip zásluhovosti zde má asi takovou logiku, jako kdyby každý člověk platící výrazně nadprůměrné daně požadoval, aby na něj více svítilo pouliční osvětlení nebo aby mu stát zajistil vyšší míru policejní ochrany než ostatním,“ napsal Klaus ohledně státních penzí v textu pro MfD.
Jenže osvětlení nejsou penze. Zatímco s průměrným českým osvětlením městských ulic si většina z nás vystačí, protože v noci bývá doma s vlastním osvětlením, s průměrným českým důchodem – a to nemyslím ten budoucí, ještě nižší - míříte k popelnicím za hypermarketem. Na důchod se taky můžeme aktivně připravit, jak ostatně píše i Klaus: třeba tím, že dřív umřeme. Nebo že si zkusíme ušetřit pár tisíc navíc, takže si do rakve necháme koupit méně ochozené boty.
Mimochodem: tzv. zásluhový systém, který Klaus kritizuje možná i proto, že o něm rozhodl jím nenáviděný Ústavní soud, není žádné rozdělení na bohaté a chudé státní penzisty, protože obojí stejně dostanou almužnu; ti kdysi bohatší prostě jen o něco vyšší almužnu. Aspoň pokud před příštími volbami zase nepřijde někdo jako Jiří Paroubek a neslíbí třeba třinácté důchody. Pak nikdo nedostane ani tu nejnižší almužnu.
Snad se v Klausovi ohledně důchodů znovu probudil starý dobrý rovnostář, jímž vždy zůstal, přestože občas rád mluví o volném trhu a jiných zajímavých věcech. Ostatně vždycky rád zavzpomíná na komunistické hory či dovolené, kde jsme si taky všichni byli rovni. Tehdy pro změnu proto, že nikdo neměl vůbec nic.
