Václav Klaus

Václav Klaus Zdroj: Dan Materna/MF DNES/Profimedia.cz

O tom, v čem měl Václav Klaus pravdu, se moc nemluví

Václavu Klausovi je dnes, tedy v neděli 19. června, 70 let. V posledních dnech jsme si proto o něm mohli přečíst různá podbízivá i úpřimná blahopřání, vtipy, hned dvoje velké noviny otiskly speciálně básničky pro něj (některé z nich byly dost hloupé), viděli jsme různé fotografie prezidenta z minulosti i současnosti, ale překvapivě málo se v našich médiích rozebírá to, čím nejvíce ovlivnil českou politiku. To jsou jeho názory a postoje.

Bohužel příznivci Klause jsou stejně vyhranění jako jeho odpůrci. Na jedné straně proto slyšíme nekritické pochlebování a devótní přitakávání, na straně druhé argumentaci prezidentových kritiků, která někdy ale přerůstá v osobní invektivy. Jistě, Václav Klaus má mnoho vlastností, které se kdekomu nelíbí, v některých podstatných věcech měl a má pravdu. Co všechno „napáchal“, bylo mnohokrát podrobně popsáno, podívejme se tedy, v čem měl pravdu. Jsou to přitom věci, které vážně zasahují do chodu země.

 

Václav Klaus například už od první poloviny 90. let minulého století upozorňuje na některé problémy, které provázejí vývoj Evropské unie. Stačí si přečíst jeho knihu „Evropa pohledem politika, pohledem ekonoma“. Tam zjistíte, že dvacet let říká v podstatě to samé: volá po menší politické integraci EU, chce méně přerozdělování, atd., atd. Vývoj mu dal, na rozdíl od eurofanatiků, za pravdu.

 

Klaus také varoval před některými dopady přijetí společné evropské měny. Následky zafixování kurzu a nepružnost, kterou společná měna v určitých směrech přináší, vidíme v poslední době na katastrofální situaci v Řecku. Ekonomické výhrady prezidenta byly ale odmítnuty, protože byly označeny za politickou provokaci.

 

 

Pokud jde o globální oteplování či neoteplování, ani v tomto není možné dnes Klause hodnotit. Kdo bude mít pravdu, se ukáže až za mnoho let. Vzpomínám si ale na polovinu 70. let minulého století, kdy experti i politici (zejména na Západě) hovořili o akutní hrozbě „ochlazování“, které se projevuje na severní polokouli, a volali po zavedení různých opatřeních. Po deseti letech nastalo kolem tohoto „ochlazování“ naprosté ticho. Klima se vyvíjí a člověk se tomu musí přizpůsobit, takže dělat předčasné závěry je nesmyslné.


Český prezident před několika lety také upozorňoval na nesmyslnost tak ohromného rozšíření pěstování některých plodin (řepka a podobně), které protlačili po celém světě ekologové a zelení.
Výsledek už dnes známe. Nebyl to dobrý nápad a životnímu prostředí (například při přidávání biosložek do benzínu) to nepomohlo. Pravdu má Klaus i pokud jde o jaderné elektrárny a jejich budoucnost, protože odklon by Českou republiku hospodářsky vážně poškodil.

 

Provokativní jsou i občasné poznámky Klause na adresu médií či justice. Ihned je to označeno za skandální a za zasahování do něčeho, co je jaksi „posvátné“. Vzpomeňme si ale na mnohá rozhodnutí soudů a podivné chování státních zástupců v posledních letech. Ta skandální skutečně byla.

 

 

Podívejme se ještě na zahraniční politiku, protože Václav Klaus je označovaný za „přítele“ Putina a člověka, který chválí čínské komunisty. Když ale srovnáte postoje většiny západních politiků za posledních dvacet let k Rusku, Číně, nebo třeba válkám v Iráku a Afghánistánu, a podrobně je rozeberete, dojdete k překvapujícímu zjištění: Prezident v tom není nijak mimo hlavní proud. V Česku ale v té oblasti nastavil předtím parametry Václav Havel a ten měl samozřejmě jiné názory.


Václav Klaus není jedním z nejzajímavějších a nejvýznamnějších českých politiků proto, že se už přes dvacet let vůči všemu jen vyhraňuje. Je zajímavý právě proto, že je názorově velmi vyhraněný. A to se o většině našich politiků a političek říci nedá, protože u nich ani netušíte, zda si vůbec něco doopravdy myslí.


S prezidentem Klausem se samozřejmě část lidí, včetně autora těchto řádek, v mnoha věcech neshodne. Na tom ale není nic zvláštního. Nesmí se to brát ale osobně. A nemělo by se u toho zapomínat i na to, v čem měl zjevně pravdu.