Zdálo se, že občanská nespokojenost, jakou vidíme v podobě pouličních střetů ve Španělsku či Řecku, k nám v podstatě nemůže dorazit. Češi tradičně protestují spíše hospodskými řečmi než na ulicích. I to ale může být brzy minulostí. Nespokojenost a nejistota u mnoha lidí rostou a také odbory chtějí vyrazit častěji do ulic. Čeká nás období neklidu?
Odbory jsou rozhodnuté používat i ostřejší metody, aby byly naplněny jejich požadavky. Vláda i pravicoví politici se tomu diví, ale spíše je to stav, který je v Evropě i ve světě „normální“, jen u nás si dlouho mnozí mysleli, že něco podobného není možné. Za jednáním odborářů je samozřejmě silný politický kalkul. Doufají, že pokud by kabinet Petra Nečase padl a byly by předčasné volby, tak se s ČSSD a komunisty domluví snáze. Pravda to je, ale bude to pouze dočasný úspěch. Odbory totiž nekoukají za roh. Tam by viděly, že na některé reformy už skoro začíná být pozdě. Varující příklady Řecka, Španělska, Portugalska či Maďarska máme po ruce.
Kromě odborů vyzývají k občanské neposlušnosti i další skupiny nespokojenců. Co vlastně ale přesně chtějí, jasné není. Hodlají nabourat současný systém, ale alternativu nenabízejí žádnou.
Napjaté situace by ale mohly postupně využít menší extrémistické skupiny, které volají po radikálnějších řešeních. I v tomto směru bylo zatím Česko spíše poklidnou oázou. Podívejme se ale například na situaci v Krupce, kde byly už dvakrát zrušeny kvůli kupčení s hlasy místní volby. V těch druhých s více než sedmi procenty obstála i Dělnická strana sociální spravedlnosti (pohrobek nechvalně známé Dělnické strany). Není vyloučeno, že při dalším opakování voleb ještě posílí. Podobná situace se ale může opakovat i jinde.
