Věci veřejné

Věci veřejné Zdroj: YAN RENELT/MF DNES/Profimedia.cz

Ženy Věcí veřejných pod veřejným tlakem

Šla jsem nedávno po Vinohradské třídě a potkala plačící mladou ženu. Plakala nahlas , usedavě, bylo jí jedno, že se za ní všichni otáčejí. Včetně mě. Když jsem doostřila, poznala jsem okamžitě o koho jde. Byla to jedna z aktérek hry Věcí veřejných a bylo mi jí líto.

 

Od té doby o přemýšlím tom, jaké to je být denně na očích, vysmívaná, zpochybňovaná a vystavená riziku, že to ještě není všechno, že bude i hůř. Sleduji a zkoumám tyhle ženy pod veřejnou kontrolou. Původně přísná Kristýna Kočí, zpočátku bojovná a upravená, za pár dnů ve zprávách ztrapněná a pobledlá, zajíkající se, stíny nad očima si zjevně narychlo nakreslila halabala prstem. Chvíli kolem ní poskakovali maminka a přítel, nakonec už jen maminka. Kateřina Klasnová, která má ve straně na starosti etický kodex a Víta Bártu, vypadala dlouho perfektně. Najednou povolený šátek u krku, příliš slabý makeup a neupravené vlasy. Karolina Peake, poslední týdny víc a víc ve tváři oteklá, ať už od nespaní nebo od pláče anebo od obojího.

 

 

Nesoustředila bych se na to, kdyby nevstupovaly zmíněné mladé ženy do české politiky skrze kalendář, kde byly krásné, mladé a odvážné nebo skrze ankety ´která je nejhezčí ´v různých magazínech či prohlášeních o inteligenci a kultivované kráse, které jdou ruku v ruce. Klobouk dolů, když to tak je a může to  skutečně fungovat, o tom není sporu. Stačí to do chvíle, než se pustíte na tenký led a nastane veřejné trapno. A po něm, nemáte-li ve výzbroji i jiné důležité kvality vyjma inteligence a krásy, přichází ztráta důstojnosti. Slabý charakter s sebou nakonec vždycky přinese nějaké zjevné vnější příznaky. A to oteklá víčka a zmačkané manžety jsou v takovém případě jen nepodstatný detail.

 

Tenhle rozměr v české politice je nový:  krásná mladá žena pod veřejným tlakem.