Je to obehraná a lživá písnička. Dokud jste v úzkém kontaktu s politikou, tak tvrdíte, že žádné zvláštní finanční výhody z toho nemáte. Ovšem po čase se ukáže, že „zneužití“ těch kontaktů je zřejmé. Stalo se tak u expremiéra Stanislava Grosse, bývalého ministra dopravy za ODS Aleše Řebíčka i Marka Dalíka, lobbisty a přítele expremiéra Mirka Topolánka.
Podle některých svědectví, která se teď objevila v českých denících, si měl Marek Dalík říci o stamiliónový úplatek, aby zajistil v Topolánkových vládách prosazení nákupu transportérů Pandur. O tom, že Dalík se měl podílet na „dodělání“ této obří vojenské zakázky, se hovoří ale už více než tři roky. Není to žádný objev, jen někdo zasadil další kamínek do mozaiky.
Ta mozaika je však daleko pestřejší. Například v tom, zda se objeví v blízké době i důkaz, že vila v italském Monte Argentariu, v níž pobýval na dovolené několikrát Mirek Topolánek, skutečně patří Marku Dalíkovi. Protože stála přes 100 miliónů korun, byl by to jasný důkaz toho, že Dalík a jeho firmy se „přiživovali“ na státních zakázkách a práci pro společnosti, které mají něco se státem společného. Tolik peněz by si totiž jinak nemohl vydělat.
