Někteří našinci nedělají celý den nic jiného než, že pozorují vládu. Přitom dle mého názoru neexistuje na světě ministr, který by si sem tam něco nezorganizoval do vlastní kapsy. Na některé se to provalí, jiní mají štěstí. To už ale nespadá do předmětu zájmu českého vládního pozorovatele. Důsledek? Český pozorovatel neví, že může být daleko hůř!
Ano, slušný člověk nekrade. Buďte však slušným člověkem, když na vás mávají miliony. Stačí jen natáhnout ruku. Ten, kdo nikdy nebyl ve vládě (myslím u koryta), tomu se to krásně moralizuje, na chodníku, cinkajíc drobnými mincemi v kapse. Zkuste ovšem nekrást, když je co, a nikdo se nedívá. To vyžaduje ocelový charakter, žulovou morálku a betonovou vůli: Nemohu si přivlastnit, co mi nepatří, i kdyby to byla pouhopouhá cizí šlupka od brambor! Kdo z nás takto myslí a ještě navíc to zvládá?
Pakliže jste takovým člověkem, máte morální právo kritizovat korupční vlády tohoto světa. To znamená všechny, mimo té americké. Tam je to totiž zcela jednoduché a přehledné. V USA nemůže nikdo kandidovat na prezidenta, pakliže nedisponujete minimální finanční hranicí v řádu dvou miliard dolarů. Všichni kongresmani a senátoři jsou multimilionáři v nominálních hodnotách kolem 100 000 000 až 200 000 000 dolarů. Ty se o peníze vůbec nezajímají, protože je prostě mají. Jedná se o podnikatele, jejichž roční kapitálové obraty dosahují astronomických čísel. Koho tam chcete zkorumpovat českou stokorunou?
Vládní činitelé bývalého komunistického bloku žádní podnikatelé nejsou. Jedná se většinou jen o pilné úředníky. Mnozí z nich bydlí pořád v panelákových bytech na činži. Nepatří jim tedy nic. Nedisponují finančním kapitálem ani hmotnými statky. Spekulovat na burzách neumějí a nezřídka ani neví, oč se jedná. Lze tím pádem předpokládat, že pakliže se takovéto bytosti dostanou ke „korytu“, začnou krást. Jinou možnost získat bohatství neznají a ani si jí nedovedou představit. Ani lidský pokrok na tom nic nezmění. J. W. Goethe: „Lidstvo spěje stále vpřed, ale člověk zůstává pořád stejný.“
