Podle Ivana Langera je vymetení Věcí veřejných z vlády vítězstvím pro každého, bez ohledu na to, jestli je modrý, oranžový, růžový nebo jakou má barvu.
Jeden z možných projektů na další politické uspořádání prý je menšinová vláda TOP09 a ODS, podporovaná v reformních krocích mimovládními Věcmi veřejnými (předpokládá se, že VV přitom přijdou taky o ministerstvo vnitra). Pokud na to ty dvě zbývající strany přistoupí, dá se usoudit, že definitivně zešílely: budou pracovat s dvaceti – jednadvaceti přeběhlíky stmelenými v jednoho přeběhlíka kolektivního. Přeběhlík bude mít kompetence neomezené, zodpovědnost nulovou. Ježíši Kriste, to snad není pravda, jak může někoho (kromě VV, samozřejmě) něco podobného vůbec napadnout? Předseda TOP09 Schwarzenberg mezitím vyvolává do světa, že žádný nestranický odborník, který by mohl být ministrem vnitra, neexistuje, ovšem že ne, každá z koaličních stran by na něm chtěla něco jiného, totiž aby zavařil těm zbývajícím dvěma.
Exministr vnitra Langer je snad jediný člověk z ODS, kdo se docela otevřeně vyjádřil pro předčasné volby, a to i za tu cenu, že by v nich zvítězila opozice (to je víc než pravděpodobné, dnešní průzkum STEM předpovídá ČSSD a komunistům dohromady ústavní většinu, ČSSD by mohla mít přes devadesát mandátů, průzkumy STEM je ovšem třeba brát tam, kde věští slávu ČSSD, cum grano salis). Vymetení VV by podle něho „bylo vítězství pro každého, bez ohledu na to, jestli je modrý, oranžový, růžový nebo jakou má barvu.“ Je zajímavé, že si v tom a nejen v tom (včera v ČT) docela notoval s exministrem a expertem sociálních demokratů na vnitro Bublanem. Upřímně řečeno, i já bych se cítil s panem Bublanem na vnitru o trochu bezpečněji než teď. Klausův milec Boris Šťastný se samozřejmě do Langra obul (Langrův postoj je prý paradoxně totožný s postojem Bohuslava Sobotky, tedy úhlavního nepřítele svobody a demokracie, fuj).
Ve Finsku uspěla v parlamentních volbách populistická a protiervropská strana s otřesným názvem „Praví Finové“. Strana je prý umírněnější než byl kdysi Le Pen nebo nebožtík Haider. Zejména pokud jde o koaliční kompatibilitu, nemají s ní ostatní finské parlamentní strany problém. To je zajímavé – podobná silná strana u nás zatím chybí, v tom nejsme evropští. A pan prezident se tolik snaží. Nepochybně dřív nebo později uspěje. A pak budeme mít vládu jako řemen.
V Chorvatsku je velký poprask kvůli tomu, že haagský tribunál odsoudil generála Gotovinu. Generál velel operaci, při níž bylo vyhnáno několik set tisíc etnických Srbů z tzv. Republiky srbská Krajina (část chorvatského území obývaná Srby). Podle chorvatské ministerské předsedkyně byla vojenská operace „Bouře“ legální operací, jejímž cílem bylo osvobození chorvatského území. Haagský tribunál byl jiného názoru a nadělil generálovi solidní flastr. To vyvolalo v Chorvatsku pobouření, přičemž umírněnější vláda je, jak už to bývá, v horší pozici než tak říkajíc chorvatský pracující lid. Nesdílím názor, že by se Chorvati byli během balkánského konfliktu chovali líp než Srbové. Nesdílím ani opačný názor. Byli jedni za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou. Srbové jako někdejší dominantní národ jihoslovanského miniimpéria na tom jen byli na začátku konfliktu relativně líp a využili toho. Taky by si všechny národy té oblasti měly své darebáky potrestat samy, jinak to budou vždycky brát jako křivdu. Nicméně masové deportace na český způsob (viz vyhnání sudetských Němců) se v civilizované Evropě dít nesmějí a je třeba, aby o tom vyhnaní i vyhánění společně věděli.
„Klaus: Padne-li vláda, není to konec světa“, zní titulek v MfD. Jistě není, pro Klause je to spíš začátek. Pokud by se dejme tomu demokratické strany (ODS, TOP09, ČSSD) domluvily a odhlasovaly si ve Sněmovně společné volby, podstatně by se zmenšila možnost, aby do bolavé situace strkal pan prezident své všetečné prsty. Prezident v rozhovoru pro MfD i pro LN tvrdí, že byl natolik velkorysý a připustil, aby po posledních volbách dostaly šanci strany, co se umístily na druhém, třetím a čtvrtém místě. To není pravda, umístily se na druhém, třetím a pátém místě.
V divadle Rubín zinscenovali odposlech poslankyně Kočí, prý podle vzoru úspěšného skeče o „kapřících“. Připadá mi to jako dost velká prasárna. Odposlechy fotbalových bossů byly policejní (někdo je ovšem, pokud se nemýlím, ukradl) a šlo o problém tak říkajíc trestněprávní. Tady jde o problém politický a odposlech má morálně problematický přídech (pořídil ho podloudně a zákeřně člověk z VV, kterému Kočí důvěřovala). Nechci paní Kočí ani náhodou glorifikovat, ale trvám na tom, co jsem k případu napsal 14. dubna (viz níže). Vůbec se nedivím, že se paní Klasnová při produkci smála až se za břicho popadala. Připadá mi to poněkud ohavné.
Pan prezident se rozhodl pomoci bezradné koalici a opatřit jí stoprocentně nestranického ministra vnitra. Této velkorysé nabídky se týká naše pohádka na dobrou noc, kterou na internet umístím, jak se sluší a patří, až večer, po setmění.
