Jsem frustrovaný: obden píšu, jaký podvod je vtip Víta Bárty jménem VV, a teď to mnohem profesionálněji udělá sama jeho manželka a místopředsedkyně strany Kateřina Klasnová. Ne ona, ale já bych měl rezignovat!
„Na moje opakované prosby, aby se sešla interní porada, naprosto (Vít Bárta – pozn. autora) nereaguje, zcela samovolně určuje další směřování strany, aniž by se ptal na názory kohokoli z interního týmu,“ píše Klasnová v rezignačním dopise psaném svému manželovi vloni na podzim, o němž informovala MfD. „Dřív jsme si aspoň trochu hráli na nějakou demokracii a měla jsem aspoň trochu pocit, že jsem skutečně místopředsedkyní strany.“
Kdo by to byl do Bárty řekl. Vystudovaný policajt s politicky méně korektním účesem a strašidelným hlasem vždycky působil jako ryzí demokrat, jemuž není nic cizejšího než diktátorství či sadistické mocenské sklony; dejte mu bič, a s chutí zbičuje sám sebe. Dokonce i post předsedy vlastní strany pustil Radku Johnovi, jenž se neexistující funkce chopil se stejným bezelstným nadšením, s jakým kdysi v TV moderoval honění zločinců. A teď tohle!
Vlastně to vůbec není legrace. Diktátorsky řízené VV coby vládní strana jsou stejně strašidelné jako David Rath s cukajícím okem v křesle ministra vnitra: nikdy nevíte, co se stane přes noc. Podobně jako Bárta řídili své strany i Miroslav Sládek či Jiří Paroubek, a nikdy to neskončilo moc dobře. Tedy: skončilo. Jenže až po několikaleté agónii.
