Ministři Schwarzenberg a Vondra jsou skeptičtí k vojenskému zásahu v Libyi. Václav Klaus útočí na vládní návrh důchodové reformy.
Podle televize al-Džazíra shání firma penzionovaného izraelského generála prý se souhlasem izraelské vlády Kaddáfímu africké žoldnéře. Izrael se totiž obává, že alternativou ke Kaddáfího režimu je „fundamentalistický islámský stát“. Nevím, nakolik je ta arabská stanice důvěryhodná, ale údajná izraelská obava zní bohužel velmi logicky. Někdo by měl zformulovat aspoň jeden důvod, proč by mohl v Libyi přijít po Kaddáfím k moci někdo lepší. Tedy proč by neměl přijít někdo buď (v lepším případě) stejný, nebo z hlediska izraelských zájmů (což jsou mimochodem i evropské a americké zájmy) ještě horší.
Klaus i ministři Schwarzenberg a Vondra mají jistě pravdu, když se vyjadřují víc než skepticky k možnosti nějakého zásahu v Libyi. (Schwarzenberg říká pro LN, že „cestou jsou už přijatá opatření, jako embargo na zbraně, uzavření kont a přísunu peněz“. Kaddáfího odpůrce to nepochybně aspoň částečně postihne. Kaddáfího, řekl bych, jen velmi málo.) V této věci panuje shoda mezi koalicí a opozicí a to je v našich podmínkách přece jen trochu podezřelé. Vondra argumentuje mj. i potřebou mandátu od Rady bezpečnosti OSN. V té souvislosti je krajně zajímavé, že prezident velmi usilovně kritizuje EU a občas i NATO, ale o této prohnilé organizaci (tj. o OSN), která simuluje světovou jednotu a shodu na demokratických principech, a jediné, čeho je schopna, je maskovat nejednotu neúčinnými prohlášeními, usneseními a dokumenty, neutrousil ještě ani slova kritiky. Zřejmě je to typ mezinárodní instituce, která plní úlohu, jakou v jeho pojetí mezinárodní instituce mají mít: je úplně bezmocná a neplete se zbytečně, a hlavně účinně do řemesla lídrů států, jež sdružuje.
Petr Pešek vidí v LN jako jednu možnost dalšího vývoje událostí v Libyi „somalizaci“ revoluce. Myslím, že to není možné, Somálsko nemá tolik kvalitní ropy (řekl bych, že nemá skoro žádnou, přesněji řečeno, že nemá vůbec nic).
V MfD se vyjadřují k očekávaným sporům ohledně důchodové reformy, které nastanou v PS: „Zatímco ministři TOP 09 věří, že debata se povede hlavně v kabinetu a výsledek pak koaliční poslanci poslušně schválí, šéf poslaneckého klubu Petr Gazdík počítá s tím, že vládní návrh ještě výrazně upraví sněmovna.“ Rád bych v té souvislosti jen upozornil, že pravidlem by měl být první postup (koaliční poslanci vládní návrh „poslušně schválí“), kdežto ten druhý, přeorávání vládních návrhů rozlícenou sněmovnou, by měl být výjimkou, protože z toho za prvé vyjde nepochybně tak říkajíc zkurvenina a za druhé to svědčí o vládní nemohoucnosti.
A na závěr: dnes (už zase) oslavujeme MDŽ. Mluví se o tom i v televizi. Nijak moc mne nepřitahují nově importované svátky západní provenience (Valentýn), ale tohle mi je vysloveně odporné. Řeči o tom, že to není původně komunistický svátek, jsou nezajímavé, pro nás tady je to v první řadě komunistický svátek. Napsal jsem o tom kdysi v šerém dávnověku Událostí fejeton, nic lepšího bych teď nezplodil, a navíc nemám čas. Tady je.
