Každému, kdo naivně věřil PR akci Víta Bárty jménem VV, padla v neděli poslední iluze. To na ČT vystoupil poslanec strany Michal Babák.
Babákovi, stejně jako většině politiků VV, nebylo moc rozumět; brněnský účetní mluvil, jako by ho někde v nitru strašila vlastní čísla, případně nelítostný šéf v bílém roláku. Myslím, že chtěl říct zhruba tohle: než se odjela červenat na Davis Cup, přečetla nám Kristýna Kočí v MfD článek prezidenta Václava Klause o důchodové reformě a my se shodli, že se nám líbí, takže možná nakálíme na vlastní vládní dohody. Možná ale taky ne, zavolejte si do ABL.
Klaus, jenž nás má ke stáru stále radši, v článku napsal, že vláda reformu nedostatečně vysvětlila lidem a schválila ji moc rychle. Možná by měl prezident začít sledovat i něco jiného než projevy Ladislava Bátory, smutného nácka z Hradčanského náměstí: i kvůli Klausově politické měkkosti běží debata o důchodové reformě asi jen posledních patnáct let. Zvlášť poslední dobou s ní vstáváme i uléháme denně.
Je to legrace! Nejmenší vládní strana drží pod krkem dvě největší, diktuje si bláznivé daňové výjimky, které nezpůsobí nic jiného než podvody, a ještě se cítí dotčená! Vděčnější bývali i lidovci: když jste jim na čtyři roky dali pár vládních židlí, čtyři roky jste o nich neslyšeli - samozřejmě kromě Jiřího Čunka. To Bárta je mnohem tvrdší ořech. A zvlášť co se zamiloval do barevných šátků.
Extempore s důchodovou reformou potvrzuje jednu nepříjemnou věc: VV jsou normální populistická parta, jejíž politický program určuje nálada veřejnosti v daný den, případně náhodné novinové články. V pondělí si přečtete výzkum veřejnosti podporující reformy, ve středu se rozepíše Klaus a v pátek jsme bez vlády. To i Jiřímu Paroubkovi na to stačil jeden den.
