Ladislav Jakl, tajemník prezidenta Václava Klause, bude od dubna pracovat pro ruského premiéra Vladimira Putina. Důvodem odchodu z Hradu je česká politická korektnost a nedostatečné vlastenectví.
„Rusko je poslední oázou konzervativní demokracie. Premiér i prezident můžou říct, co si skutečně myslí. Nemusejí se schovávat za líbivou bruselskou hatmatilku,“ vysvětlil Jakl důvod svého odchodu v deníku Hradní listy. „A taky si z nich nikdo nedělá legraci, když v občanech pěstují zdravé vlastenectví, zvlášť v těch mladých. Učí je džudo a box, případně je posílají na nápravu do pravoslavných klášterů. Když se v Moskvě chováte jako v nějakém kalifátu, dostanete prostě přes hubu. Voila!“
Poslední kapkou prý pro Jakla byla aféra s nezávislým náckem, známým vlastencem a politickým aktivistou Ladislavem Bátorou. Místo abychom s jeho autentickými názory na jihočeské selky, pražské intelektuálky, segedín a hamburgery seriózně diskutovali v rámci debaty o národní identitě, jak si přeje Klaus, veřejně jsme ho zlynčovali jak „nějakého negra, co utekl z plantáže“. To se naposledy dělo za komunistické normalizace.
„Z Evropské unie se vytrácejí i poslední zbytky svobody slova a plurality názorů,“ říká Jakl.
I proto poslední roky spí s českou vlajkou, korunovou mincí a kristuskami pod polštářem, kdyby musel náhodou narychlo emigrovat. Má prý signály, že po něm jde Europól, bruselská politická policie. Jak uvedl v Hradních listech, „když jsme byli s panem prezidentem na vycházce, potkali jsme na Hradě skupinku divných chlápků, kteří vypadali, jako by přijeli z Bruselu. Pořád se cpali čokoládovými pralinkami a všude chtěli čůrat.“
Pro Putina chce Jakl pracovat podobně jako pro Klause, „být mu intelektuální i osobní oporou“. Jiskra mezi nimi prý poprvé přeskočila, když doprovázel Klause na prezidentské návštěvě v Moskvě, kdy Putin ještě býval prezidentem.
„Popíjeli jsme s Vláďou vodku a já našeho pana prezidenta přesvědčoval, aby se taky občas ukázal veřejnosti do půl těla a v tmavých brýlích,“ vzpomíná Jakl. „Jenže náš pan prezident se pořád ošíval, co na to řeknou intelektuálové a v Bruselu. Právě tehdy jsem pochopil, že mám blíž do Moskvy než do Prahy.“ Do Prahy se nicméně Jakl hodlá vracet aspoň na koncerty své bluesové kapely. „Pořád myslím na velký strahovský stadión,“ říká.
