necas

necas Zdroj: Stanislav Krupař

Mohla by nás už vláda přestat otravovat svými rozpory a kauzami?

Petr Nečas (už poněkolikáté) oznámil, že bude s jedním ze svých ministrů vést vážný rozhovor. Tentokrát s Miroslavem Kalouskem o kauze týkající se Alexandra Vondry. Radku Johnovi zase vytýkal nedostatečný boj proti korupci. Premiér by měl do duše promluvit ale především sám sobě. Působí totiž slabým dojmem a kabinet je rozhádaný.

 

Zažili jsme už od revoluce různé vlády (střídají se rychleji než v Itálii, která tím byla po desetiletí proslavená) a menší koaliční partneři si vždy vyskakovali na nejsilnějšího. Ale za Václava Klause, Miloše Zemana či za Jiřího Paroubka to nevypadalo, že slabý je kvůli tomu premiér. Nebyl jím ani Mirek Topolánek, i když se tehdy Strana zelených nakonec ukázala jako zbraň hromadného ničení.

 

 

Petr Nečas je buď absolutní flegmatik, nebo nemá dostatečně silný hlas a odvahu usměrnit své rozdováděné ministry. Pokud je to ale jeho taktika, bylo by dobré, aby nám ji objasnil dříve, než bude jeho ODS málo volitelná.

 

Nejde ani tak o to, že každá z koaličních stran má poněkud jiný názor na řešení nejrůznějších problémů. Rozdílnost programů je právě to, co voliče k hlasování při volbách láká. Jenže pokud už vláda vznikla a ODS, TOP 09 a Věci veřejné se rozhodly spojit síly, neměl by kabinet vypadat před veřejností jako skupinka arabských trhovců.

 

 

Sociální demokracie, a je jedno, kdo ji vlastně povede, může v klidu spinkat a čekat na nové volby. Vláda se před občany hádá, vede spory, jeden ministr obviňuje druhého, s premiérem bývá ve sporu hned několik šéfů resortů najednou.

 

Místo toho, aby Petr Nečas zvýšil hlas, bušil pěstí do stolu a dal jasně najevo, kdo je pánem, pořád vede s někým vážné pohovory. Za zády se tomu ale ministři usmívají, protože vědí, že se jim nic nestane. Premiér má přitom příležitost posílit své postavení. Jednoduše by měl některé ministry vyměnit či donutit své koaliční partnery, ať to udělají.