Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) převzal v úterý 15. února od šéfredaktora Reflexu Pavla Šafra petiční Protest proti kapitulantství. Je pod ním podepsáno už více než 35 tisíc lidí. Ministr Heger u této příležitosti odpověděl i na několik otázek Reflexu. Kromě jiného řekl, že za problémy ve zdravotnictví si mohou i lékaři samotní a že několikrát v poslední době uvažoval o demisi.
Pane ministře, v pondělí od vás dostali protestující lékaři návrh na řešení svých problémů. Proč jim ale ustupujete? Nemohou si za své problémy i sami?
Za řadu problémů v systému zdravotnictví si mohou doktoři skutečně sami. Je to vidět například na vzdělávání lékařů, které mnozí dnes tak tvrdě kritizují. Selhala i lékařská komora, která se stará o následky, v tomto případě o platy, ale aby se změnily a vyčistily základní problémy ve zdravotnictví, o to se nestará.
Česká lékařská komora a její prezident Milan Kubek vystupuje jako odborář hájící zájmy některých nespokojených skupin, ne jako zástupce všech lékařů, kteří musí být v komoře povinně. Je takový postup podle vás v pořádku?
Protestovala jen část nemocničních lékařů, ne všichni. Šéf komory se tak postavil za malou frakci v lékařském stavu a to je špatně. V celé komoře také totálně selhávají demokratické principy a ona nereprezentuje názory všech lékařů.
Lékařská komora se hodně dehonestovala a nebude mít teď takovou sílu. Dovolila, aby byl vypuštěný džin z láhve a dopustila, aby vyteklo hodně vášní u věcí, které se měly řešit jiným způsobem. Proto si naopak myslím, že reformy můžeme dělat a je k tomu ideální příležitost. Jak jsem říkal, lékařská komora je oslabená a bude chtít nějak na změnách spolupracovat. Lékařský sbor přitom samozřejmě nechce moc měnit situaci, protože by se ho reformy mohly dotknout i nepříjemným způsobem. Ale když je krize, tak i doktoři ví, že není jiná možnost, než začít systém měnit. V době krize se mění navíc systém lépe. Reformní kroky máme připravené.
Spíše se nám zdá, že Česká lékařská komora a Lékařský odborový svaz ukázaly sílu a vy slabost. Vláda prostě ustoupila vydírání jedné skupiny, nemyslíte?
Jestliže máte skupinu lidí, která je svým způsobem nenahraditelná, tak vás může vydírat. Když nemáte tu skupinu něčím nahradit, tak se musí jistým způsobem ustoupit. Kdyby zmizelo 20 procent lékařů z nemocnic a byli současně rovnoměrně rozvrstveni geograficky a po oborech, tak by se nic nestalo. Jenže ono to tak nebylo. Kdybychom byli vlastníkem celé nemocniční sítě, tak by se to dalo regulovat. Jenže my se o to dělíme s kraji, a ty se k řešení neměly.
Ještě se vraťme k tomu vydírání. Když vás někdo vydírá a vy mu ustoupíte, nemůžete mít přece pocit, že jste vyhrál. Tak jsme to mysleli, že vláda je slabá.
Když budete mít člověka, který vás vydírá, že skočí z okna, tak on tím neohrožuje dalších deset lidí. Ale pokud máte vyděrače, který má autobus plný rukojmí a chce vyhodit autobus do povětří, tak mi neříkejte, že ho necháte zničit ten autobus i s těmi lidmi. Musíte o tom přemýšlet a váhat.
Třikrát jsem demisi nabízel. Vážně jsem o tom uvažoval. Kdyby se na politické scéně našel krizový manažer, který by to za mě vzal a myslel to zcela vážně, tak bych ji podal. Neměl jsem ale podobnou možnost, nikdo takový se sem nehrnul. Považoval bych proto za takové situace za zbabělost, kdybych od toho utekl.
A nenechala vás v tom vláda vykoupat samotného? Neslyšel jste, ať to Heger vyřeší, my nic?
Zpočátku to tak skutečně vypadalo. Slyšel jsem navíc několikrát od kolegů ve vládě, že se nemá ustoupit ani o krok. Jenže když se už máte skutečně rozhodnout, tak slyšíte i něco jiného. O mých rozhodujících krocích ale věděl premiér Petr Nečas a ministr financí Miroslav Kalousek. Udělal jsem to s jejich určitým posvěcením, i když jsem se pohyboval na hraně toho, co si kdo o tom řešení myslel.
Pokud se ale ustupuje lékařům, přijdou další skupiny, které se pokusí něco pro sebe získat podobným způsobem. Objevují se o to snahy u policistů a hasičů. Takže ustupování se nevyplatilo, vzniká riziko s obrovskými důsledky. Nebojíte se toho?
Respektuji váš názor, ale neshodneme se v něm. Vy to posuzujete zvenčí, já zevnitř. Já jsem zodpovědný za to, zda by něco vyletělo do povětří jako ten autobus, vy ne. Vám se to lehce říká. Jeden pohled je, že to byla zbabělost ustoupit, druhý, že to byl jakýsi státnický krok, který se musí využít v budoucnosti. Sejděme se za rok, a uvidíme, kdo měl pravdu. Já teď chci s kolegy pracovat na reformě zdravotnictví, z toho neustoupím.
Od samotného začátku sporu s lékaři jsem si myslel, že příčina jejich nespokojenosti, tedy ty platy, je reálný problém. Jistěže by bylo nejlepší, poslat lékaře někam a řešit vše postupně systémově. Nepovedlo se to. Přistoupil jsem na velký kompromis. Je rozdíl mezi teroristou, který se chová jako kriminálník a mezi člověkem, který je zahnaný do kouta kvůli podmínkám, ve kterých se nachází a ve kterých pracuje. Doktoři nebyli samozřejmě v takovém postavení, ale problém s jejich platy skutečně existuje. Stejně jako u zdravotních sester. Chápu jejich postoj, ale postupovali neadekvátně. Když hovoříte o tom vydírání.
