Dny naděje a strachu

Dny naděje a strachu Zdroj: Jan Šibík

Mubarak padl, svět jásá. Ale Egypťany čekají spíše kruté časy

Husní Mubárak padl. Další diktátor, tentokrát egyptský, pomalu mizí z mapy světa. Egypťané jásají, svět jásá, média se radují. Obyvatele země faraónů ale čekají podle všeho ekonomicky špatné časy, které mohou do několika let přivodit další společenské a politické změny.

Vysněná demokracie (pokud bude vůbec nastolena) totiž přichází do státu, který má obrovské hospodářské potíže a velmi nejasný potenciál růstu. Zejména neutěšená ekonomická situace desítek milionů Egypťanů přispěla k pádu režimu. Bohužel nové perspektivy nejsou nijak růžové.

 


V Egyptě žije necelých 60 procent obyvatelstva na venkově (jaké budou jejich politické preference ve svobodných volbách nelze odhadnout, ale mohou být zásadně odlišné od „facebookové“ generace v Káhiře, kterou vidíme na televizních obrazovkách), z nich má 40 procent příjem pouhé dva dolary na den. Egypt bude mít brzy 85 milionů obyvatel, takže je jasné, že armáda těch nejchudších čítá desítky milionů lidí. K tomu přistupuje vysoká nezaměstnanost i u mladých lidí, kteří dosáhli nějakého vzdělání. Frustrace z nemožnosti uplatnit se, je u nich obrovská. Země nemá ani příliš rozvinutý průmysl, má určité zásoby zemního plynu, jenže při svém rozvoji zjevně zaspala dobu. Je až na 116. místě na světě pokud měříme hrubý domácí důchod na hlavu.

 

 

Zásadním problémem také je, že polovina příjmů jde u chudších obyvatel na potraviny, jenže ty raketově zdražují a ani demokratické vlády nebudou mít šanci tuto situaci nějak zásadně řešit. Navíc Egypt je velmi zadlužený a nevypadá to, že by byl schopen dostát svým závazkům. Nějakou masivní finanční pomoc ze zahraničí proto nemůže očekávat. Dostane se mu sice v nejbližších dnech nejrůznějších slibů od politiků, ale reálná pomoc bude spíše malá. Zdražování potravin nakonec může vést k dalším nepokojům a bouřím. Demokracie-nedemokracie.

 

 

Otázkou také je, jak zareagují na egyptskou revoluci zahraniční turisté. Cestovní ruch produkoval kolem 20 až 25 procent HDP a dodával téměř polovinu cizí měny. Jenže úprku turistů z Egypta už využily některé země a snaží se případné návštěvníky této země odlákat. Odhady expertů hovoří o tom, že stabilizace v tomto směru potrvá až několik let.

 

 

A pak jsou zde obrovské miliardové (myslíme v dolarech) majetky prominentů padlého režimu. Politiků i podnikatelů, kteří přisátím na autoritářské struktury získali nejrůznější výhody a možnosti k zbohatnutí. Pokud se revoluční síla „podívá“ i na jejich majetky, dá se očekávat další odsun mnoha miliard dolarů ze země.


Revoluce v Egyptě tedy zvítězila. Egypťané samotní ale vyhráno vůbec nemají. Bohužel je podle všeho čekají hodně krušné časy, které mohou vyvolat nové pnutí a problémy.