Ministr Heger je ochoten vrátit se k jednání s odbory, na konferenci ČSSD získal nominaci na předsedu strany Bohuslav Sobotka a MfD fandí lékařské lobby.
Ministr Heger je ochoten vrátit se k jednání s lékařskými odbory, pokud vyzvou své členy ke stažení výpovědí, samozřejmě s tím, že peníze, které jim nabídl, jsou dostačující. Ministr Heger je v krajně nevýhodné situaci, zavařil si ji tak trochu sám (nevím ovšem, nakolik byl jeho postup ovlivňován „kompromisy“ ve vládě). Měl si tu první podmínku stanovit hned na začátku jako základní podmínku k zahájení jednání. Tím, že bez této podmínky nabízel ústupky, nechtě, ale fakticky koncedoval na přípustnost vydírání jako prostředku k dosažení cíle iniciativy Děkujeme, odcházíme. Nechci pana ministra nějak tvrdě kritizovat, jeho situace je krajně nezáviděníhodná a krk bych dal za to, že nemá ve vládě podporu, jakou by potřeboval. Taky je třeba říci, že podstatu problému (vyděračství) vidí jasně. Ale dostal se do velmi nešťastné situace: hejtman Hašek (sociální demokracie z pozadí, ale velmi intenzivně doktory podporuje) mu pak v televizi může říkat: já vás nechápu, vždyť stačí přidat už jen mizerných pár set milionů, a všechno bude v pořádku. Mimochodem, připadá mi zajímavé, když strana, která kdysi podporovala zájmy nuzných, vychrtlých a souchotinářských proletářů, dnes bojuje za vrstvu, která je jistě placena hůř než na Západě (ale my jsme Východ) a hůř, než by si zasloužila (nechci ani bagatelizovat otázku přesčasů), ale k těm nuzným u nás na rozdíl např. od učitelů zrovna nepatří. Jakýsi nemocniční lékař dnes v ČT navrhl výměnu jednacích týmů na obou stranách. To je krok správným směrem, nicméně pan doktor by se měl omezit na to, co je nejvíc v jeho kompetenci, tj. na výměnu lékařského týmu. Já co by občan a pacient přes všechny výše zmíněné výhrady na výměně týmu, který mne zastupuje, tj. ministra Hegera netrvám, naopak, považoval bych ji ze strany vlády za kapitulantství na druhou.
Na středočeské konferenci ČSSD získal nominaci na předsedu strany Bohuslav Sobotka, statutárním místopředsedou má být dr. Rath. Hašek dr. Ratha nepodporuje. Vzhledem k tomu, že se ČSSD a oba její korunní princové v konfliktu mezi vládou a lékařskými odbory chovají tak, jak se chovají (tj.mocenské zájmy jejich strany jsou jim všechno, s nynější vládní garniturou žádné společné zájmy nehledají a nemají), je úplně fuk, kdo z těch dvou vyhraje. Dělají totéž co Paroubek, jen u toho nadělají trošku míň kraválu, jeden je za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou.
Chystá se zasedání Bezpečnostní rady státu (přesněji řečeno porada členů Bezpečnostní rady státu s hejtmany, tj. porada koalice s opozicí, pan Hašek a spol. přitom nemyslí na nic jiného, než jak vládu v této věci dostat na lopatky – a podotýkám, že s ní i deset milionů občanů - pacientů, jimiž nemocniční lobbyisté vládu vydírají). Ve vládě přitom sedí vetřelec (ve smyslu toho amerického filmu) v podobě Věcí veřejných, že jde jen o „poradu“ je, jak se zdá, jejich zásluha. Na čem se tato kuriózní sešlost může vůbec dohodnout? Rozložená vláda a opozice, podporující očividně nemravnou nátlakovou akci, která není v zájmu české veřejnosti a většina české veřejnosti to ví. Člověk by očekával přece jen trochu razantního veřejného odporu. Nic takového se neděje.
V LN to není o moc lepší. Upřímně řečeno, nerozumím příliš ani stanovisku některých komentátorů, např. Martina Weisse v dnešním sloupku: kvituje s povděkem, že vláda dala doktorům vstřícnou a kreativní nabídku, teď by ale měla také vzít v úvahu, že „někdy nelze jednat jinak než z pozice síly“. Tohle měla vláda vzít v úvahu tváří v tvař vydírání hned na začátku a vstřícné nabídky si schovat na chvíli, až druhá strana od vydírání upustí.
Policejní odbory požadují odchod ministra vnitra. Zdá se, že to, čemu se poněkud nepřesně říká „abelizace“ policie ČR, bude v prostředí, které je pořád ještě aspoň trochu svobodné, přece jen obtížné.
Ústavní soud si nechal od odborníků na volební systémy spočítat, jak by dopadly volby, kdyby Praha nebyla nesmyslně rozdělena na obvody. Spočítání je poměrně jednoduché, protože jsou k dispozici počty hlasů pro strany za celou Prahu. A výsledek je pozoruhodný: 9 z 63 mandátů by byly přiděleny jiným stranám, do zastupitelstva by se dostaly SZ, VV a SNK-ED (stěžovatelé), a to na úkor ODS a TOP09. Dnešní radniční koalice (ODS-ČSSD) by neměla většinu. To je zjištění natolik průkazné, že mne opravdu zajímá, co si s ním ÚS počne (mám dojem, že z politických důvodů si nemůže troufnout volby zrušit, kromě toho je otázka, zda je možno mluvit o protiústavnosti, když podobně jako nyní se do pražského zastupitelstva už volilo; „ hlediska vyššího principu mravního“ je ovšem věc jasná a volební zákon by se měl změnit).
