Vedení ČSSD: proč bychom se netěšili, když máme konečně v Senátu oranžovou většinu

Vedení ČSSD: proč bychom se netěšili, když máme konečně v Senátu oranžovou většinu Zdroj: Tomáš Tesař

Boj o šéfa ČSSD: Souboj jednookých

Bohuslav Sobotka vyrovnal počet nominací na šéfa ČSSD a na volební sjezd míří opticky stejně silný jako Michal Hašek. Snad i proto mě oba kandidáti děsí úplně stejně.

 

Vlastně bych měl mírně nadržovat Sobotkovi. ČSSD - a zvlášť za tyranských let buřtekonoma Jiřího Paroubka - byla synonymem spousty věcí, určitě však ne hospodárnosti a úcty k našim penězům. V tomto ohledu mě Sobotka, jenž to v posledních volbách zkoušel se sádrovým krunýřem kolem krku i v letním vedru, naplňuje v čele nejsilnější levicové strany jistou nadějí: z poslaneckých náhrad ušetřil několik miliónů na drahý byt, máme-li věřit jeho legální chlapecké imaginaci.

 

 

Třeba se tedy nebude ani ke státnímu rozpočtu chovat tak macešsky jako jeho někdejší boss a učitel Paroubek, který k našim daním přistupoval jako k pohádkovému hrnečku, co vaří donekonečna kaši?

 

Problém je, že právě Sobotka se stále bezostyšně hlásí k Paroubkovu hrdému odkazu prázdné státní kasy; ani ne čtyřicetiletý právník s nevinným výrazem spalovače mrtvol za úzkými brýlemi si totiž dodnes myslí, že se peníze na sociální dávky tisknou ve sklepě ministerstva financí. Když vám na nákup voličů chybí pár stovek miliard, sjedete výtahem dolů, zavřete dveře, Petr Dimun vám zapálí vanilkový doutník a dotisknete je.

 

Jeho ještě mladší soupeř, mimochodem taky brněnský právník, proto vydal před sjezdem tzv. Desatero. To z něj má udělat někoho, kdo umí aspoň trochu počítat: kromě spousty jiných krásných slov se v něm distancuje právě od dluhů; navíc vábí i živnostníky, malé firmy a střední vrstvy. Tedy voliče, které Paroubek děsil i ve snu. Nebo přinejmenším kdykoli veřejně předestřel své socioekonomické vize.

 

Můj problém s Haškem je, že právě on býval ještě tvrdší „paroubkovec“ než Sobotka; pamatuju dost neveselou dobu, kdy snad nebylo dne, aby v TV nehájil právě Paroubka – a že to uměl odpudivěji než kdokoli jiný. A teď mám najednou zavřít oči, zapomenout na agresivní demagogii a uvěřit mu, že neslyším - Haška? Může právě on být soudnější budoucností ČSSD?

 

 

Co když jej na sjezdu zvolí, on jim poděkuje a vyhlásí desatero návratu k paroubkovským kořenům? Ostatně málokterý syn zapudí svého otce, jak víme my synové, aniž by jej zabil. A je tu ještě jedna věc, zřejmě ta hlavní: ani jednoho kandidáta nevidím jako skutečného lídra. Oby mi připomínají dva malé bratry, co se rvou, když je táta v hospodě, začnou ale zase poslouchat, když se vrátí domů. A klidně to může být i máma.