V první polovině 90. let minulého století zveřejnil nejprestižnější egyptský deník Al-Ahrám velký průzkum, který se týkal vztahů s Izraelem. Egypt totiž podepsal se židovským státem v roce 1979 mírovou smlouvu, jako první arabská země s ním navázal diplomatické styky a všichni doufali, že pohled Egypťanů na odvěkého nepřítele se postupně změní. Omyl. Ostatně, nestalo se tak dodnes.
Ve zmíněném průzkumu v jedné otázce odpovědělo přes 90 procent Egypťanů, že by si nekoupili ani izraelskou zubní pastu. A také současné naděje, že pohled na Izrael se změní s možným příchodem svobody do země faraónů, jsou liché. Vždyť při současných demonstracích proti dlouholetému režimu Husního Mubaraka (ten mírové dohody s Izraelem dodržuje a jeruzalémské vlády ho za to oceňují) zní pravidelně hesla proti Izraeli a USA. Otázka tedy zní: Nastanou s politickou svobodou v Egyptě další ještě větší problémy pro Izrael? Bohužel to není vyloučené.
Jenže jak Muslimské bratrstvo, tak jiné opoziční egyptské skupiny, se shodují v jednom – v tvrdé kritice Izraele, která mnohdy přerůstá v nenávist. Po nastolení větší demokracie v zemi by tak paradoxně mohl být ohrožený mírový proces na Blízkém východě. A pro Izrael by to byla velmi nebezpečná situace, protože na jeho hranicích by se k radikálním hnutím Hizballáh (působí v jižním Libanonu) a Hamás (to vládne v palestinské Gaze) přidal oficiálně i Egypt.
Egyptská revoluce tak sebou nese i závažné otázky, zejména jak se vyvine situace na celém Blízkém východě a jak to ovlivní vztahy s Izraelem. A perspektiva není z toho pohledu příznivá.
