Jiří Paroubek se vrátí. Otázkou je pouze kdy.

Jiří Paroubek se vrátí. Otázkou je pouze kdy. Zdroj: Filip Singer

Kočkoviny: Paroubek není padouch. Co dalšího může být v utajované knize?

Jiří Paroubek si v neděli přečetl zakázaný román Bohumíra Ďurička Kočkoviny a zjistil prý, že v něm není „hlavním padouchem“, jak píše na svém serveru Vaševěc.cz. Kdo jím tedy je?

 

Protože knihu zatím nikdo neviděl, můžeme si její obsah pouze představovat podle známých postav. Ty bohužel známe až moc dobře: Paroubek, Petra Paroubková, Jaroslav Tvrdík, Petr Dimun, fenka Tonča…. Co postava, to literární figura přímo Dostojevského formátu! Popusťme trochu uzdu fantazii, ostatně celá Paroubkova éra byla jedna velká fantazie.

 

 

„Jirka je rozený státník,“ píše možná Ďuričko, odsouzený vrah Václava Kočky mladšího. „Trpí sice diktátorskými sklony, ale to jen pro dobro lidí. Na Česko je ho škoda, zasloužil by si vést nějakou větší zemi, třeba Německo, Ameriku nebo Čínu. Skvělý ekonom, za jeho náměstkování v RAJ uměli z jednoho řízku udělat dva. Škoda jen, že ho ta blonďatá zlatokopka pořád navléká do toho růžového véčka, když je mu malé. Říkal jsem mu, že mu najdu nějakou hodnější holku. Třeba v mém Klubu AXA, kde mám i eskort; je jich plný.“

 

Nevěstinec Klub AXA, nacházející se před lety v suterénu stejnojmenného pražského hotelu provozovaného Ďuričkem, možná v knize vystupuje ještě v souvislosti s jiným velikánem Paroubkovy ČSSD - Jaroslavem „Tryskáčem“ Tvrdíkem. „Přes den uplakaný slaboch, v noci děsný kaňour,“ mohl by jej popsat Ďuričko. „Byl u mě v klubu pečený vařený, několik holek najednou ho muselo hladit po hlavě a nechat si říkat mami. V noci jim někdy volal z domova a hodiny brečel do telefonu. Jinak čestný a hodný kluk, pro sebe udělá vše.“

 

Nejvíc se prý Ďuričko bál Petra Dimuna, Paroubkova PR čaroděje. „V chlapecké tváři mu hraje podivná vražedná nevinnost,“ dočteme se možná v knize. „Chorobně ambiciózní, žádný charakter. Místo páteře má žvýkací pendrek, pro kariéru by prodal vlastní mámu. Věčně sedí u internetu a vymýšlí nějaké křivárny. Jednou jsem ho načapal, jak si prohlíží fotky mladých kluků. Řekl mi, že jsou to modří provokatéři z předvolebních mítinků ČSSD.“

 

 

Ve svém románu Ďuričko určitě nezapomněl ani na spisovatelku dívčích pohádek Petru Paroubkovou. „U sebe v klubu bych ji nezaměstnal, chová se arogantně,“ dočteme se možná. „Navíc mužům pořád sahá na hlavu, má totiž slabost pro velké mozky. Z Jirky pořád tahá peníze a nakupovat musí jen v Londýně nebo ve Vídni. Jak to pak před voliči vypadá?“