RADEK JOHN vyšetřování ve stylu pořadu Na vlastní oči

RADEK JOHN vyšetřování ve stylu pořadu Na vlastní oči Zdroj: Stanislav Krupař

Ministerstvo vnitra: Další facka ODS

Komise ministra vnitra Radka Johna (VV) vlepila další ponižující facku ODS: nevybrala za policejního prezidenta Viktora Čecha, jak donekonečna papouškovali lídři Nečasovy partaje.

 

„Cvrlikají si o tom i vrabci na střeše,“ cvrlikal o Čechovi v pondělí večer v TV Jan Vidím, poslanec ODS. Petr Nečas o komisi mluvil jako o „kočkopsu“, když své oblíbené libozvučné slovo dokázal v jediné větě použít asi třikrát, aniž by se zadrhl.

 

Komise dokonce trumfla i sama sebe, nevybrala totiž ani druhého kandidáta Ivana Bílka. Jestli se tak stalo na přátelské doporučení Johna či jeho ulíznutého alter ega Víta Bárty, nebo prostě jen kvůli profesní (ne)způsobilosti obou uchazečů, je celkem jedno. Výsledek každopádně znamená jediné: další veřejnou potupu ODS, jež jako by se rozhodla prozkoumat politické dno.

 

 

A především pro jejího šéfa, premiéra Petra Nečase. VV za něj musí děkovat Bohu, nebo přinejmenším Mirku Topolánkovi a jeho židovsko-homosexuálním vtipům typicky troušeným v nesprávný čas na nesprávném místě, které změnu u kormidla ODS před volbami urychlily. Tak zoufalého politického protihráče, do nějž se půlroku po oslavném nástupu do čela ODS Nečas vybarvuje, si nemohly přát ani ve snu; premiér si sám políčí past, sám do ní šlápne a sám pak ještě běhá s hysterickým řevem okolo.

 

Snad je v tom něco sexuálního, každopádně už je to nuda. Nemohl by aspoň finále nechat někomu jinému? Upřímně Nečase, doktora fyziky, jež nás učí zákony akce a reakce, nechápu. V politice je dlouhých dvacet let, a stále jako by nechápal její základní pravidla.

 

Například že každý politik potřebuje úspěch, aspoň jeden. Navíc John ho nyní potřebuje přímo zoufale; nejenže mu nebývale padá popularita, ale možná ho Bárta nechá na jaře přes internet padnout coby kašpárkovského šéfa strany. Kdyby mu nyní premiér dopřál úspěch, možná by si na to VV vzpomněly při důležitých reformách.

 

 

Jenže velký stratég Nečas se rozhodl, že to vládnímu kolegovi ulehčí: pokaždé, když už John na vnitru sahá po svém prvním kýženém triumfu, který předhodí straně i voličům, střelí ho premiér podle do kolene. Navíc ještě tak hochštaplerky, že u toho nejdřív střelí hůř sebe. Před fiaskem s policejním prezidentem vzpomeňme třeba na kauzu Drobil, potřebuje-li tohle bizarní divadlo vzpomínání.

 

Půlroku od voleb a zvolení do čela ODS začíná Nečas být nebezpečně osamělý, v politice vždy špatné znamení. A to jak ve straně, tak i ve vládě. V ODS začínají vidět, že jejich lídr není lídr, před čímž ho neuchrání ani Miroslava Němcová, uplakaná šéfka sněmovny s permanentní bolestí v očích; ve vládě se od něj v dosavadních kauzách odvrací i TOP 09, jeho logický politický spojenec. Jestli to takhle povede dál, nezbude mu zakrátko ani Jana Nagyová, jeho – ehm – žena. Bez moci nejsou ani peníze.

 

Jedinou výhodou Nečase zatím je, že má relativně čas: první velké volby, ty krajské, jsou až příští rok. Shodí-li ale svou skvělou taktikou vládu, jíž do klína ODS hodila pouze nečekaná volební pohroma Jiřího Paroubka, půjde vše mnohem rychleji. Největší ironií bude, že k tomu vlastně nebude žádný vážný důvod.