Na Pražském hradě jsou podle všeho spokojeni. Současná vláda Petra Nečase je ta „nejklausovatější“ za celou dobu prezidentování Václava Klause, které začalo 7. března 2003. Zda to ale něco pozitivního přinese zemi, je otázkou.
Klaus v prezidentském úřadě „stihl“ (ne svojí vinou) za necelých osm let už šest premiérů. Vladimíra Špidlu, Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka, Jana Fischera a Petra Nečase. Paroubka respektoval, ale moc jej nemusel. Topolánka nerespektoval a neměl ho rád. Fischera sice také respektoval, protože nebyla jiná možnost, ale u Klause je známá nechuť k „nepolitikům“, kteří jsou řízením osudu přesto v politice. Ovšem kabinet Petra Nečase, to je něco jiného.
Jenže Klaus dává najevo, že rozumí i některým krokům véčkaře Víta Bárty, ministra zdravotnictví Leoše Hegera či Josefa Dobeše ze školství (tomu zase radí starší syn hlavy státu).
Kdo tedy zbývá a s kým si nemusí v současné vládě rozumět? Může to být ministr obrany Alexandr Vondra, i když to ani jeden z nich veřejně neřekne. A obrovský spor se kdysi rýsoval s šéfem diplomacie Karlem Schwarzenbergem, zejména před tím, než byl jmenovaný kdysi na své místo v Topolánkově vládě. Když nic jiného nezbylo, i mezi nimi se vztahy poněkud uklidnily, přestože zásadní názorové rozdíly zůstávají.
Přestože Václav Klaus má k současnému kabinetu nejblíže za dobu svého prezidentování, pro Českou republiku to ve skutečnosti moc znamenat nebude. Jen bude větší klid a méně prohlášení z obou stran. Navíc vládním koaličním stranám tento „hezký vztah“ při posilování jejich preferencí nijak nepomůže.
Zajímavé pak bude sledovat, zda tato idylka rychle nezmizí poté, co jednotlivé strany nominují své kandidáty či kandidátky na prezidenta, jenž v roce 2013 Klause nahradí.
