Vždycky když v TV vidím odhodlaného premiéra Petra Nečase, čekám, jaká prohra zase bude následovat. Jsem jen zvědavý, jak dlouho mu to bude ODS tolerovat.
Vše začalo vloni, kdy premiér nahradil coby volební lídr ODS Mirka Topolánka, jenž to trochu přehnal s valašskými vtipy pro gay magazín. Ambiciózního Nečase, jenž vždy toužil být lídrem, nikdy se tak ale necítil, strčil do čela Ivan Langer, což nikdy není zrovna devíza. Jako byste novorozenému dítěti pomohli vykročit do života střelou do nohy.
Jako první Nečas zcela prokaučoval obsazení vlády, když roli nejsilnější koaliční strany téměř bez boje přenechal Kalouskově Top 09, jež si uzurpovala nejdůležitější ministerstva - jako by ve volbách ani neskončila třetí.
A ne ledajakým: v úterý se s premiérem střetl znovu, tentokrát kvůli protikorupční strategii. Zatímco Nečas večer v TV vykřikoval, že Johnova slova o „mrzačení“ strategie jsou nepřijatelná, ve středu ji vláda schválila. Naposled uměl takhle vyhrávat premiér-nepremiér Jan Fischer; i on vždy vyhrožoval, až nakonec pokorně udělal, co mu řekl Jiří Paroubek. Nakonec se za to ještě pochválil.
Jsem zvědavý, jak dlouho ještě bude ODS svému šéfovi tohle ponižování v přímém přenosu, navíc nejmenší vládní stranou, tolerovat. Z ODS jde hlas, že Nečasovi ani žádný jiný soupeř než VV nezbývá, na lišáka Kalouska si prý netroufne. Jenže nerovný souboj bojuje i s VV: ty se, na rozdíl od ODS, nemusí pádu vlády bát, spíš naopak; jako protestně populistická strana nejlépe rozkvetou v opozici, což ostatně před volbami slibovaly i voličům. Čím bláznivěji se budou chovat, tím víc je lidé budou milovat.
