Jiří Paroubek se vrátí. Otázkou je pouze kdy.

Jiří Paroubek se vrátí. Otázkou je pouze kdy. Zdroj: Filip Singer

Jiří Paroubek vs. Valtr Komárek: Přední socialista uráží starého muže

Paroubkův web Vaše věc jsem dlouho neviděl, protože k tomu nebyl důvod. Původně jsem si myslel, že pro mě bude zdrojem velkých zážitků, ale pak se ukázalo, že je to jen nuda. Teď se o něm však mluvilo, tak jsem myší nalistoval.

 

Jde ve stručnosti o to, že ve svém blogu (ano, Vasevec.cz má různé blogery, u kterých ale není jasné, jestli za nimi občas není jen jeden autor – Paroubek) spílá jakýsi Petr Jiřík Valtru Komárkovi. A to hodně. O fakta nejde. Znalec Jiřík neustále pojmenovává Komárka jako Waltera, ač se jmenuje Valtr. Walter, to byla mezi válkami taková fabrika na letecké motory, to si autor trochu spletl. Ale k věci.

 

 

Pan Komárek se provinil tím, že řekl v časopise Týden: „Paroubek chtěl pak už všechno válcovat a myslím, že si vytvořil napoleonský komplex. Rozhodoval autokraticky a jeho politické dříčství přestalo mít efekt…. osvojil si styl gottwaldovského táborového řečníka“. Tím si Komárek získal další černý puntík.  Už po volbách si pan Komárek hodně pošpatnil tím, že řekl, že Paroubek ubral ČSSD svým vystupováním hlasy, což ví každý, jen geniální analytik, přední socialista a neporazitelný diskutér Paroubek ne. A tak se pan Jiřík, snad ten člověk existuje, pustil do ofenzivy. Řekl o Komárkovi, že „stařecké změny působí negativně i na výkon mozku“.  A dále, předávám i s chybami ve jméně: „Komárek je živá kronika neúspěchu. To, že jej stále ještě někdo vnímá, bere na vědomí, je zřejmě způsobeno jeho vytříbenou akademickou mluvou. Walter dokáže mluvit dlouho, předlouho a krásně. Jeho věty mají podmět i přísudek, nezaškobrtávají, harmonicky mu splývají z úst. Naštěstí pro Waltera nikoho ještě nenapadlo tyto řeči vytisknout. Přišlo by se na to, že jejich text jaksi postrádá obsah, je jen krasořečněním.“ A další perla: „Velkorysostí Jiřího Paroubka byly vydány v letech 2005 a 2006 dva Komárkovy životopisné romány. Bláboly pochybné literární úrovně byly pochopitelně kolosálním propadákem.“

 

 

Spílání nějakého nounejma by nestálo za řeč. Ale pak se do toho vložil v debatě pod textem poslanec Paroubek: „To, co popsal pan Jiřík je, bohužel, nejspíše pravda. V. Komárek není dědeček dobráček, ale člověk, kterému se nepovedl život a on se za to mstí všem úspěšným. Od tohoto dne se V. Komárka budu stále ptát, jak je to s jeho vzděláním, docenturou a profesurou. Na témata prací a kdo jej do akademických hodností jmenoval!“

 

Ještě chápu, že Paroubek v rámci svobody slova, která je pro něj jistě posvátná (především samozřejmě když jde o jeho slova), nechá na svých stránkách lidi blábolit, co chtějí. Když už však sám připíše komentář, předpokládal bych, že se „přední socialista“ vymňoukne k tomu, když nějaká nula mluví sprostě o starém člověku. Ale ne, poslanec P. si přisadí: „Rozhovor v Týdnu si stojí za to přečíst, je megalomanským rozhovorem starce bažícího po poctách jako květinka po kapičce rosy. Rozhovor starého muže, který sebestředně uznává jen sám sebe.“

 

Ach, Freude.

 

Nikdo mě snad nebude podezírat z toho, že jsem stoupenec reformních komunistů, že přeceňuji bývalého poradce Che Guevary, ale nějak mi to nesedí. K čemu je Paroubkovi všechna ta snaha mít PR na úrovni, když klesá k primitivismům? Komárek se nestal premiérem, ale říci o něm, že se mu „nepovedl život“, je dost divné. Říct to o někom, z jehož líhně vzešli mnozí ministři a ekonomická reforma 90. let, která byla v zásadě správná, že se mu nevyvedl život, a když to navíc řekne nějaký Jiřík, to je síla a věcně pomýlené. Říct to o někom, kdo jen tak tak unikl koncentráku a členové jeho rodiny v koncentráku zahynuli, je nevkusné. Ale Paroubek a jeho stíny žádný vkus nemají. I kdyby chodili na operu třikrát denně a měli drahé boty. Zatímco Havel napsal hru odcházení, Paroubek by mohl napsat hru Odstřelování. Nebo by ji mohla napsat Petra, vyšlo by to nastejno.

 

 

Proč o tom mluvit, když Paroubek nic není? Někdo namítne, že je to kopání do mrtvoly. Není. Paroubek není žádná mrtvola. Je jen zombie číhající na to, aby se vrátil. Ve skutečnosti je to Paroubek, u něhož každé vyjádření je výron člověka, kterému se „nepovedl život“ a „sebestředně uznává jen sám sebe“.  Tak jen občas mrkneme, jaká urážlivá nuda se na jeho stránkách vyskytuje, abychom náhodou nepropadli zapomínání, až se presumptivní premiér zase vynoří.