česká republika, vlajka

česká republika, vlajka Zdroj: Arz

Vlastenectví v Česku: Na svou vlast je hrdá jen polovina obyvatel

Rath Paroubka hravě nahradí, ministr spravedlnosti chce změkčit nehubkový zákon a z Paroubkova odchodu se lidé radují méně, než z odchodu pana Topolánka.

Podle agentury CVVM je u nás na svou vlast hrdá jen polovina obyvatel. Sama otázka je nesmyslná, člověk může být hrdý na to, co dobrého udělal (např. pro svou vlast) a ne na něco, co vzniklo bez jeho zásluhy. 40 % lidí se stydí za politické představitele a politiku obecně. A kolik lidí se stydí za sebe (a za své spoluobčany)? To z ankety vyplývá jen nepřímo. Jací jsme? Společenští, máme smysl pro humor, jsme ambiciózní, chytří, sympatičtí a příjemní. To zase zjistila agentura Focus. Zkrátka zemský ráj to na pohled. Jsme taky pracanti, polovina z nás zažila ve svém životě nouzi, přesněji řečeno myslí si to, přitom poslední dva návaly skutečné dusivé bídy zažila naše vlast v době první světové války a pak snad v době hospodářské krize ve třicátých letech minulého století. Jedinou vadou na kráse je, že dáváme úplatky. Zda taky úplatky bereme, není jasné, z ankety pouze vyplývá, že podle názoru většiny je hřích nebrat úplatky tam, kde je to možné. Což je dostatečná odpověď. Nechybí náhodou ve výčtu národních vlastností nestydatost? Ostatně proč by měli být politici lepší než občané? Neměla by se rozběhnout široce založená akce „vyměňme občany“? Lékařský exodus by se dal v těchto souvislostech chápat jako slibný začátek.

 

 

Ministr spravedlnosti chce změkčit tzv. náhubkový zákon. Novináři by měli mít v budoucnu možnost zveřejňovat informace z trestních řízení, pokud se týkají korupce politiků nebo jiných státních funkcionářů. Má jít i o záznamy odposlechů bez ohledu na to, zda budou použita u soudu, pokud z nich vyplývá, že se veřejný funkcionář dopustil trestné činnosti. To je naprosto nehorázné, jediný, kdo má právo rozhodnout, zda se funkcionář dopustil trestné činnosti, je soud. A pokud jde o veřejný zájem: ochrana osobnosti je skutečná a má přednost před vždy sporným veřejným zájmem. Co je veřejný zájem, se často pozná až dlouho poté, co se inkriminovaná věc odehrála. Používání všech odposlechů pořízených policí a vynesených do médií by mělo být nadále trestné a okořeněné mastnými pokutami. Ochrana soukromí občana je důležitější než pseudospravedlnost nasimulovaná v mediálním lynči.

 

 

Podle průzkumu agentury Median pro MfD mělo 44,8 % lidí radost z odchodu Mirka Topolánka z vedení ODS, kdežto z odchodu Jiřího Paroubka z vedení ČSSD jen 35,2%. Jak by ne, když MfD se na rozvinutí skandálu, kvůli němuž musel Topolánek odejít, činně podílela. V té souvislosti se musím přiznat, že z odchodu Mirka Topolánka jsem měl radost pramalou (představoval jsem si, co asi bude ODS bez Topolánka dělat, a je to přesně to, co teď dělá – od pražské koalice po kapitulaci před politickým vydíráním VV). Naopak z odchodu Paroubka jsem měl radost, která se procenty nedá vyjádřit, jen jsem nějak nevěřil, že by se v ČSSD našel nějaký lepší lídr (že se najde někdo méně sprostý, v to jsem doufal; marně, MUDr. Rath chybějícího Paroubka hravě zastane).

 

http://bohumildolezal.lidovky.cz/