Navíc to, co je jinde považováno za skandál a nepřijatelné chování, se v Itálii bere jako samozřejmost. Například novinář Josef Kašpar, Čech, který již čtyřicet let žije v Římě, ve své nové knížce Itálie známá i neznámá, napsal: „…značná část italské levice se dodnes nedokázala smířit s politickou rolí Berlusconiho, do značné míry tento fenomén nepochopila, jak to dnes připouštějí někteří její představitelé, a to ji již po léta přináší četné porážky. Protože Berlusconi je určitě vynikající prodejce a sahá často k demagogii, ale není zdaleka jen to“.
A vůbec nejvíc se v pohledu na Berlusconiho čeští publicisté mýlí v tom, že různé články a názory italské levice jsou vydávány za směrodatné a pořád se tady papouškují. Pak se Češi diví, jak je možné, že Silvio Berlusconi opět přežil. Vysvětlení nabízí další přední italský novinář, Paolo Liguori: „Noviny a televizní debaty sleduje v Itálii asi pět milionů lidí, ale voličů je přes třicet milionů, a ti se nerozhodují podle toho, jak se Berlusconi chová či nechová. Navíc nelze zapomenout na to, že většina Italů není levicově orientovaná.“
Na to se ale zapomíná, zejména u pražské intelektuální elity. Takže články a informace po další Berlusconiho výhře v parlamentu se nesou v česku duchu toho, že proti němu několik tisíc lidí protestovalo a střetlo se s policí. Že miliony Italů jej naopak podporují, ani slovo.
