Zdá se, že naši politici vymysleli další potupnou disciplínu: kolečko policejního prezidenta Oldřicha Martinů. A ten si roli fackovacího panáka překvapivě velmi zamiloval.
„Mám z toho velmi dobrý pocit. Jsem pořád policejní prezident České republiky,“ řekl chudák Martinů po pondělním jednání s premiérem Petrem Nečasem, jenž očividně zažíval úplně jiný pocit. Nebo ho jen kousalo jedno z lacinějších sak.
Načež se Martinů vydal na hrad k prezidentu Václavu Klausovi. Nevíme, jaká slova padla zde, možná šlo o intelektuální smršť, možná si prezident Klaus nechal od prezidenta Martinů předčítat z některé ze svých knih. Můj soukromý tip je šestý díl ságy o globálním oteplování, právě nyní totiž opět nadešel její čas. Martinů každopádně po schůzce řekl: „Mám z toho velmi dobrý pocit…“ Jen parafrázuji: Martinů použil trochu jiná slova, nicméně se zhruba stejným významem. Policejním prezidentem každopádně opět zůstal.
Nehodnotím teď, jestli a proč má Martinů zůstat ve funkci, nebo se nechat za trest vystřelit na nějaký velvyslanecký post. John sice sepsal jakýchsi devatenáct tajných hříchů Martinů, ty ale zůstávají tajné.
Navíc jsem si jist, že člověk Johnova literárního rozmachu klidně sepíše i sto tajných hříchů, a ještě ani pořádně nezačne. Mimochodem: vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby nás Nečas nyní překvapil s dvaceti hříchy ministra Johna, samozřejmě taky tajnými.
Jde ale o formu. Něco tak potupného jsme dlouho nezažili, naposled možná s předešlým policejním prezidentem. Nebo to byl nějaký ministr? Těžko říct, stále mluvíme o politice. Šaráda s Martinů je nicméně pro Nečasovu vládu poražených příznačná: žárlivost a řevnivost mezi jednotlivými hlavouny ji provází od samého počátku. Jak dlouho si taková parta ještě vydrží veřejně podrážet nohy?
