Dle pražské ODS není spojení s ČSSD velká koalice, Lékařský odborový klub se obává odchodu českých lékařů do Německa a ministru Schwarzenbergovi nevadí, že s ním premiér a prezident nekonzultují zahraničněpolitické problémy.
Lékařský odborový klub požaduje pro začínajícího lékaře plat 35 tisíc Kč, pro kvalifikovaného 72 tisíc Kč. Odborný asistent na FF UK má plat pětkrát - šestkrát menší. Jinak všichni odejdou do Německa, kde jsou platy ještě vyšší. V Německu bude v budoucnu chybět deset tisíc lékařů. Pan Kubek je zjevně přesvědčen, že všichni se budou verbovat z Česka, protože my Češi jsme jedničky. Řekl bych, že to nebude tak horké, zájem bude přinejmenším v Polsku (třikrát víc obyvatel než u nás), v Maďarsku, na Slovensku, možná i v Chorvatsku, třeba si Němci vyberou i někoho v Rumunsku a Bulharsku – to jsme pořád ještě v rámci EU. A tak kdoví, kolik z těch deseti tisíc zbude na české adepty!
Petr Robejšek píše v MfD o tom, že demokratické svobody jsou v tržním hospodářství spíše přítěží než předpokladem. Možná, že by přesnější bylo říci, že demokratické svobody jsou v oblasti tržního hospodářství příteží v tom, že brání fixlovat a nedodržovat pravidla. Zda to tržnímu hospodářství prospívá či nikoli, si netroufnu autoritativně rozhodnout, nejsem ekonom, jako laik a zároveň optimista bych řekl, že žádné fixlování se natrvalo nevyplatí. Taky mne poněkud zaráží jeho přesvědčení, že národní stát, založený na společné řeči a dějinách a pocitu nadřazenosti jiným národům (to musí u každého národního státu být?) se o potřeby veřejnosti postará lépe než nadnárodní instituce. Tedy zaráží mne na tom jedna věc: nikde v tom článku se nemluví o náboženství, víře – v našem případě se samo sebou rozumí, že křesťanské. Např. klasický národní stát bez křesťanské víry v pravém slova smyslu bylo Hitlerovo Německo. O německou veřejnost se moc dobře nepostaralo.
Někdejší budějovický primátor (a někdejší člen ODS) Juraj Thoma prohlásil v rozhovoru pro MfD mimo jiné: „Ve všech vyjádřeních zdůrazňuji slůvko „současná“ ODS. Do dnešního stavu ji přivedli lidé odpovědní na regionálních a oblastních úrovních. Já nevím, jakým nástrojem by se podařilo upozadit tyto lidi od vlivu. Bez nich je mi ODS politicky nejbližší. To platí stále, bez debaty. Ale nemohu věřit tomu, že ti dnešní regionální šéfové jsou schopni nějaké sebereflexe, nějaké očisty. Příliš ani nevěřím schopnosti centrálního vedení ODS něco s tím z Prahy udělat… Když na to bude (Nečas, bd) hodně tlačit, může se mu klidně stát to, co Topolánkovi – lidé, které tehdy označil za kmotry, ho zničili. Ale jak na ně dnes Petr Nečas může tlačit, jaké má páky? Může je jen vyzývat: Nedělejte to! Jsem skeptický k tomu, že existuje nějaká rychlá cesta k očistě ODS.“ Zní to velmi skepticky, a bohužel velmi pravděpodobně.
V pražské ODS tvrdí, že jejich případné spoluvládnutí s ČSSD není velká koalice, protože nejsilnější pravicová strana v Praze je TOP09. V tom mají jistě pravdu, je to utilitární spojení dvou poražených menší stran proti největší za účelem podržení koryt. Plánují se ovšem veliké personální změny: v radě by měly být za ODS jen nové tváře: proto se prý radní Klega uchýlí do Prahy 15 (coby starosta), Milan Richter do Prahy 10 (coby starosta), a odskáče to jen Bémův první náměstek Rudolf Blažek: na něho zatím žádné starostovské křeslo nevybylo, a proto se svého postu v radě drží jako klíště. Nemá prý ale šanci. Někdo to holt odskákat musí. Pokud jde o ČSSD, má být za odměnu vykopnut nahoru lídr Dienstbier (pan Hulinský považuje Prahu za jistější, a když se vzdá poslaneckého mandátu, nahradí ho právě Dienstbier, který byl zastáncem nejrozumnější koalice s TOP09; za dobrotu na žebrotu). Pražská magistrátní perestrojka vypadá natolik zábavně, že je mi skoro líto, že jsem šel k volbám.
