Loučím se s člověkem, který zemřel místo mě, řekl Kaczynski

 

Před týdnem v Lodži šílený střelec místo něj zabil řadového člena jeho strany Právo a spravedlnost Marka Rosiaka. S obětí atentátu se dnes v Lodži loučily polské politické špičky. Podobně jako v dubnu ve Varšavě a v Krakově s těmi, co zemřeli při letecké havárii u ruského Smolenska. Připomenout si výročí katyňského masakru měl tehdy i Jaroslaw Kaczynski, s ohledem na zdraví své matky však cestu zrušil. Přežil, a byl tím, kdo musel se ctí pochovat své dvojče - i jeho ženu, i kolegy a kolegyně z poslanecké sněmovny. Mít přitom neustále na mysli: mohl jsem být na jejich místě.

 

Zaslouží si Jágr a Knížák vyznamenání od Klause?

Komentáře

 

„Chci dnes apelovat na to, aby ta sociotechnika nenávisti, ten způsob vlády, byl opuštěn, jednoznačně, bez oklik,“ řekl Kaczynski na dnešním pohřbu. O co mu šlo?

 

Začalo to tím, že se zesnulému prezidentskému páru dostalo nejvyšší pocty, byl pochován na Wawelu, v královské hrobce. Už to se mnohým Polákům zdálo příliš patetické. A pak válka křížů. Bezprostředně po katastrofě přinesli skauti spontánně před prezidentský palác dřevěný kříž. Když pak nově zvolený prezident Bronislaw Komorowski (Kaczynski také kandidoval, skončil ale druhý) v prvním rozhovoru ve funkci zmínil, že nyní kříž přemístí do jednoho z varšavských kostelů, začali ultrakonzervativní zastánci Jaroslawa Kaczynského bránit kříž vlastním tělem.

 

Tisíciletá zima přichází. K Brnu dorazila s havrany

Život a styl

10 nejlepších úvodních písní pro Bonda. Jamese Bonda

Archív

Jaroslaw byl z obou bratrů vždy ten kontroverznější, ten, který veřejnost víc iritoval. Ten, v němž se morální zásady Lecha stávaly až karikaturou. A tento muž, bývalý premiér, kterého Poláci sestřelili v předčasných volbách roku 2007 (netoužili tehdy po ničem jiném, než si od něj odpočinout, na jeho místo pak zvolili současného premiéra Donalda Tuska), se najednou dostal opět až téměř na politický vrchol. Tragédie jeho rodiny a až posmrtné docenění role jeho bratra Lecha z něj udělaly postavu, která odpovídá polské představě o hrdinovi. Představu, v níž se snoubí: drama, boj i neústupnost.

 

Jaroslaw Kaczynski, skutečně těžce zkoušený osudem, toho mohl dobře využít, kdyby se stal smířlivým politikem a odpustil si své militantní narážky - viz dnešní pohřeb – kde v podstatě obvinil vládu z odpovědnosti za tragický atentát. Paradoxní přitom je, že přestože obě hlavní polské strany jsou pravicové, vedou spolu už léta polsko-polskou válku. Ta je pro vnějšího pozorovatele dost únavná. Znamená to však, že ten, kdo svého protivníka, byť se nachází v těžkém osobním období, slovně kritizuje, dává také munici do rukou šílencům? A pak ještě… není to přece Tuskova vláda, kdo Poláky vytáčí k šílenství.