Sním zápalky Liany Janáčkové, pokud se tato mně celkem nesympatická paní nedostane z druhého kola do senátního křesla. Její odpůrci totiž nemohli pro její zvolení rozpoutáním „zápalkové aféry“ udělat více.
Pro pořádek: Kdybych volil do Senátu v Ostravě, v prvním kole bych se rozhodoval a váhal mezi „topkařem“, rektorem Vysoké školy báňské Tomášem Čermákem (erudovaná a respektovaná osobnost), a kandidátem občanských demokratů Lukášem Ženatým (politicky předvídatelný).
Do druhého kola se ovšem ani jeden z nich nedostal, u voličů totiž těsně zvítězila nezávislá Liana Janáčková (budu říkat, co si myslím) před sociálním demokratem Antonínem Maštalířem (volte mě do Senátu pro záchranu pracovních míst). Mezi nimi bych pražádný výběr neměl. Senátorka Janáčková je pro mě totiž symbolem politika kouřové mlhy, tedy takového, který zakrývá vlastní neschopnost (vést radnici) upoutáním pozornosti k zástupnému a patřičně líbivému tématu (nepřizpůsobiví Romové) a chce si tak zajistit pohodlné politické bydlo (Senát). Antonín Maštalíř pro mě zase představuje politika paroubkovského typu, jenž pro své zvolení přesvědčuje voliče s hrbatou duší o tom, že hlasováním proti nutným reformám zajistí létání pečených holubů do voličových úst.
Svou trochou do mlýna přispěly ještě špičky ODS, které ústy Petra Nečase Lianu Janáčkovou nejprve podpořily (celkem logicky – je totiž několik let loajálním členem senátního klubu ODS), aby od ní následně alibisticky odtáhly ruce pryč. Těžko říci, jestli kvůli „zápalkové“ aféře, nebo faktu, že se do Janáčkové obuli přední ostravští občanští demokraté. Ti s ní mají neblahé zkušenosti z dob, kdy vedla radnici čtvrti Mariánské Hory, což se jí vedlo asi podobně, jako kdyby se Jiří Paroubek s Jaroslavem Tvrdíkem hypoteticky dostali do čela nějaké komerční banky nebo kampeličky. Takže ani ostravským ódéesákům se není co divit, že podporu Lianě Janáčkové do druhého kola odmítli dát.
Stejně doufám, že její reklamní sirky neobsahují nadměrné množství jedovatých látek. Člověk nikdy neví.
