Behěm státních maturit se nesmí chodit na toaletu, našeho prezidenta v Bruselu prý zfackovali a Věci veřejné mají problémů nad svou pověstnou veřejnou hlavu.
K otázce státních maturit všeobecně se nechci vyjadřovat. Zaujala mne jen jedna věc. Během zkoušky není dovoleno odejít na toaletu, zkouška by se v takovém případě stala neplatnou a dotyčný by ji musel opakovat v náhradním termínu. K návštěvě WC je zapotřebí mít potvrzení (povolení?) od lékaře o urologických potížích. Zřejmě se lstivost žactva od mých mladých let výrazně zvýšila a podobné opatření je nezbytné. Evokuje pouze otázku, zda je povoleno se např. během zkoušky podělat – i při tom se ruší rovné podmínky, podělaný žák se obtížněji soustřeďuje než nepodělaný. (Z článků, které se mi dostaly do rukou, neplyne, jak dlouho celá maturitní procedura trvá).
Našeho prezidenta v Bruselu zfackovali, přečetl jsem si na serveru Aktuálně.cz, a to za jeho nedůsledný, ba zvrhlý postoj k boji EU proti kouření. Poněkud mne to znepokojilo, nejsem sice jeho příznivcem, ale je to konec konců hlava státu členské země EU a měli by se k němu chovat s jakousi úctou. Při bližším ohledání se ukázalo, že šlo o políčkování pouze symbolické, spočívalo v tom, že EU údajně reagovala na jeho projev tak (nebo nereagovala, prostě se rozhodla, a v Aktuálně.cz si to přibarvili?), že se chystá od příštího roku zakázat kouření na veřejných místech všude na svém území. Vznikají dva problémy: jak se to prosadí a jaké budou sankce za porušení zákazu. Za prvé s lítostí konstatuji, že EU je nedůsledná, mělo by se zakázat kouření nejen na veřejných místech, ale úplně všude. Za druhé, měly by vzniknout evropské protikuřácké síly, opatřené detektory cigaretového kouře a dostatečně vyzbrojené. Měly by právo preventivních kontrol všude a ve dne v noci. Představte si to: v noci ve tři hodiny zuřivé bušení na dveře: než si stačíte obout bačkory, jsou dveře vyraženy a za bojového řevu vám, vtrhne do bytu dvaceti komando. Běda, najdou-li někde vajgla! Že jediný možný postih je trest smrti pro celou rodinu, je pochopitelné, otevřený zůstává jen způsob provedení: není pro tak strašný přečin proti celospolečenskému zájmu pouhá konvenční poprava příliš slabou sankcí? A konečně: podle středoevropských norem z minulého století (vzor heydrichiáda) by mělo být trestáno nejen samo kouření, ale i jeho veřejné schvalování, o propagaci ani nemluvě. Tím bychom se opět o krůček přiblížili ráji na zemi.
ČMKOS vstoupily do časově neomezené stávkové pohotovosti kvůli návrhům vlády na snížení platů pro státní zaměstnance. ČMKOS je pozoruhodná organizace: vznikla transformací někdejší ROH, podstatnou součástí proměny byla federalizace. Problém je, že se útvar musí přizpůsobovat novým okolnostem, jimiž ROH nebyla obtěžována (svoboda). K nim patří především demonstrace: za totáče byly demonstrace (spontánní projev rozhořčení veřejnosti) zakázány. Konaly se ovšem manifestace (naorganizovaný potěmkinský výraz nadšených pracujících). K účasti na manifestaci je ovšem napřed třeba pozvané nějak dopovat (výlet do Prahy s dopravou zdarma atp.). Manifestace taky může být klidně desetitisícová, u demonstrace by to nedělalo úplně dobrý dojem. Demokratické země, které neprošly pobytem v Rusku, nemají potíž s milionovými demonstracemi (pověstní jsou tím zejména Francouzi). V přepočtu na obyvatele by tomu odpovídala česká odborářská manifestace-demonstrace (toto zkřížení je pro odbory osudové) s 150 tisícovou účastí. Demonstrace-manifestace se organizují nejlépe mezi státními zaměstnanci: to je rovněž něco, co naše odbory znají z minulosti, tenkrát byli státními zaměstnanci všichni. Odborových manifestací (demonstrací) se dnes – a to je novum – účastní i ozbrojené složky. Tím nechci říci, že by si aspoň zatím na manifestace nosily zbraně. I tak dokáží demonstrovat (pardon, manifestovat) známou marxovskou tezi (vida, zase minulost), že stát je organizované násilí, a to i na státním majetku (vybílení vestibulu Ministerstva vnitra). Největší potíž je ovšem se stávkami. Stávky za minulého režimu nebyly, byly zakázány. Je problém, jak stávku vynutit. V některých oborech to lze snadno, např. k totálnímu ochromení železniční dopravy na hlavních tazích by mohlo podle mého neodborného odhadu stačit dvacet lokomotiv (ovšem pozor, železniční odbory jsou samostatné!), u hlavních dálnic by k vyvolání solidního problému stačilo dvacet kamionů porůznu na štorc. Jinde to tak jednoduché není. Odbory jsou u nás silné, mají solidní aparát, problém je, že se jim nedostává odborářů, budou na sobě muset ještě zapracovat. Možná, že by bylo dobré odboráře ozbrojit, získali by větší autoritu.
Věci veřejné mají problém se závazkem, který museli podepisovat jejich kandidáti při volbách do PS (nepřebíhat, nehlasovat podle vlastního uvážení, aspoň ne pokaždé). Je třeba jednak zachovat jeho účinnost, jednak ho sladit s ústavou. Zdá se, že obojí zároveň je nemožné. Věci veřejné jsou stranou snadných řešení, ve volbách to táhlo, v povolební praxi to nějak nefunguje, preference klesají a autorita VV i koalice slábne. Tématu se týká naše dnešní glosa.
