ODS v Praze hrozí ztráta hlasů a porážka, v kladenské organizaci Věcí veřejných řádí virus a svět se mění každých pár let, stejně, jako operační systém Windows.
V pátek a sobotu proběhnou komunální a ve třetině volebních obvodů i senátní volby. V senátních volbách půjde o to, zda se ČSSD podaří získat v horní komoře parlamentu absolutní většinu. Neobhajuje žádný mandát, stačí jí tedy, když získá v 27 obvodech 12 křesel. Tolik se jí asi dosáhnout nepovede, ale má v záloze ještě komunistické senátory. ODS se v podstatě půlí mezi ODS a TOP09, na senátní úrovni to může být ještě zřetelnější, Senát s sebou pořád nese jakési znaménko politického snobismu. Většina v Senátu znamená možnost zdržovat zákonodárnou činnost ustavičným vracením zákonů. Příliš suverénní politické vítězství jednoho politického uskupení neznamená v ČR nikdy nic dobrého, dotyční se pokoušejí sežrat všechno, co je na dosah, v první řadě média. A pokud by nějaké uskupení u nás získalo ústavní většinu (což se stalo v Maďarsku FIDESZu), stala by se naše země pravděpodobně neobyvatelnou. To raději patovou situaci a vládu s přeběhlíky, aspoň je pořád o čem psát (a hlavně, smí se to).
Kladenskou organizaci Věcí veřejných zachvátil virus integrace malých pravicových stran. Jak známo, integrace malých pravicových stran se projevuje tím, že z jedné malé vzniknou dvě, přirozeně ještě menší. Proces prý inicioval Milan Hamerský, má v tomto směru značné zkušenosti, na terénu miniaturních politických útvarů se pohybuje skoro dvacet let (já tam vydržel jen necelá dvě). Až jednou bude psát paměti, bude to poutavé čtení. Já se toho bohužel nedožiju, je to relativně mladý člověk. Signál výše zmíněné neblahé integrační choroby, i když zatím jen na lokální úrovni, nevěští nic dobrého; jakmile nemoc propukne, skončí, podobně jako vzteklina, vždycky smrtí všech nakažených politických subjektů. Tím ovšem vznikne jednak poměrně velké množství nových, jen ještě menších a hlavně množství potenciálních autorů pamětí, které budou zajímavým čtením, protože se v nich pamětníci budou navzájem horlivě pomlouvat. Když už o nic jiného, aspoň o literaturu máme postaráno. Byli jsme vždycky národem literátů.
Na komunální úrovni hrozí v Praze ODS velká ztráta hlasů a porážka, nevyhrají ani v Brně a Ostravě. ODS se rozpůlila, dvě poloviny vznikly ovšem jen v Praze, jinde je to na jedné straně polovina, na druhé něco málo přes šestinu. Přesto ODS volby přežije, má tak říkajíc vybudovanou infrastrukturu. Problém mají nové strany, Věci veřejné jsou, zdá se, v jakési krizi, TOP09 je silná jen v Praze, čímž začíná nápadně připomínat výtvory intelektuálního politizování kavárenského typu (ODA, US atd.). To by do budoucna mohlo znamenat katastrofu nejen pro tyhle strany, ale pro celý nově vzniklý politický systém. Tématu se týká naše dnešní glosa.
V Praze probíhá konference Forum 2000. Otevřel ji zásadním projevem Václav Havel. Snažím se, seč mi síly stačí, o exprezidentovi psát jen tenkrát, když to jde v dobrém, ale je to k nevydržení, například zrovna v tomhle případě. Projev je poměrně krátký, ale hutný jako vědro krupicové kaše. Je z něho cítit rozhořčení myslitele, ba proroka, končí totiž hrozbou (či je to snad přímo kletba?), že se naše civilizace zřítí do záhuby, pakliže se soudobé lidstvo nevzpamatuje. Lidstvo má totiž od proroka úkol: utkat se s krátkozrakostí, tupým přesvědčením o své vševědoucnosti a nabobtnalou pýchou, které jsou hluboce zakotveny v jeho mysli a v jeho konání. Prorok se totiž neobrací k lidem, ale k lidstvu. Úzkoprsý čecháček přikrčený mezi kopečky, jako například já, v tom cítí tak mohutnou dávku prorokovy nabobtnalé pýchy, že z toho na něho jdou mrákoty. Pan exprezident má ambice moderního Mohameda. Přišel totiž na to, že žijeme v první globální a ateistické civilizaci. Civilizace (to je něco jako lidstvo, všechno a nic) ztratila vztah k nekonečnu a k věčnosti. To jsou zřejmě pro proroka atributy náboženství. Jaké náboženství to je? Já jako Čecháček se držím bible, ta je konkrétnější (skoro se mi chce říci přízemnější) a takové fráze tam nejsou. Nemohl by pan Havel svou vizi náboženství rozpracovat? Tak, jako to kdysi udělal jeho výše jmenovaný předchůdce? Pan Havel má vůči němu ohromnou výhodu, není totiž negramotný. Jinak se musím přiznat, že mám o všeobsáhlosti Havlova vidění světa jakési pochybnosti. Vychází z toho, že když byl mlád, trvala mu cesta z centra Prahy na její hranice patnáct minut, kdežto dnes je to čtyřicet. Není všechno to filosofování vlastně jen brblání rozzlobeného dědečka nad tím, jak se svět pořád zatroleně mění a vlastně zvětšuje? Jistě, mně jako staříka taky zlobí, že se každých pět let musím učit zacházet s modifikovanými Windows a zdokonaleným mobilem, ale abych kvůli tomu vymýšlel nové náboženství, na to jsem jednak líný a jednak mi to připadá jako rouhání, navíc legrační.
http://bohumildolezal.lidovky.cz/
Zaujal vás článek? Podpořte Reflex.cz v Křišťálové Lupě 2010. Děkujeme.
