V Moravském Krumlově byli nejvíc vidět protestující studenti

V Moravském Krumlově byli nejvíc vidět protestující studenti Zdroj: ČTK

Slovanská epopej - důvod k občanské válce?

Armáda ČR a experti se přou o budoucnost nadzvukových letadel a protiletadlových střel, Morava a "arogantní vedení hlavního města Prahy" jsou ve sporu o Muchovu Slovanskou epopej a vedení ministerstva vnitra je nad síly Radka Johna, což se zdá nesporné.

 

Podle Práva probíhá mezi velícími důstojníky Armády ČR i experty na obranu spor o to, má-li si armáda zachovat protiletadlové řízené střely, nebo nadzvuková letadla. Současný systém protivzdušné obrany ruské („sovětské“) provenience dosluhuje, pronájem gripenů skončí (a to ve stejné době, kdy doslouží ruské rakety). To je samozřejmě otázka odborníků, do které se nechci plést — dovoluji si jen nesměle poukázat na to, že budovat českou armádu tak, aby byla odkázaná ve zcela podstatné věci na někoho druhého, dokázala fungovat jen jako terminál připojený k nějakému systému a nebyla aspoň v elementárních věcech a třeba jen na omezenou dobu samostatně funkční, je naprostá politická nezodpovědnost.

 

Neuvěřitelné blbnutí kolem Muchovy Slovanské epopeje pokračuje. Nebylo by možné ji na omezenou dobu (třeba na leasing jako gripeny, abych navázal na předchozí odstavec) pronajmout např. Rusům, kterým by mohla ideově vyhovovat? Na pár let, než se vášně vybouří a postaví se dostatečně reprezentační svatostánek, kdy by mohla být umístěna. Píše se, že jde o spor Moravy a „arogantního vedení hlavního města Prahy“. Problém je, že historické hranice Moravy komunisté zničili a bude je třeba obnovit. Nejlepším prostředkem k tomu je občanská válka, Muchovy obludné malby by mohly být dostatečně silným důvodem.

 

Zdá se, že ministerstvo vnitra a vůbec politická činnost v čele vládní strany je zcela nad síly Radka Johna (jistě, hraje tam nejspíš podobnou roli jako v TOP 09 ministr Schwarzenberg, ale ten s ní, alespoň zatím, nemá velký problém). Rýsuje se šance, že by — ve zcela jiné poloze ovšem – mohl v Nečasově vládě sehrát zcela nechtě podobnou roli jako v té Topolánkově Čunek. Přitom je jako předseda jedné z koaličních stran nesesaditelný a např. Bárta je vzhledem k ABL jako ministr vnitra nepoužitelný. Bude zajímavé sledovat, jak si se šarádou premiér Nečas poradí.

 

Zástupce ČSSD v radě česko-německého diskusního fóra Hamáček se vzdal své funkce poté, co předseda české části rady Sefzig vyloučil z účasti na sobotní konferenci „aktivistku“ Stöckelovou, prý pro nedostatečnou státotvornost (převzal jsem z Práva). Proboha, čemu se pan Hamáček diví, udělali si za souhlasu jeho strany potěmkinskou pseudodebatní instituci, jejímž účelem bylo z české strany zastávat státotvorné postoje a zabetonovat minulost. Dá rozum, že každého nestátotvorného vykopou.

 

Petr Uhl chválí v Právu „odvahu“ zhruba 200 státních zástupců, kteří protestují proti návratu paní Vesecké do čela královéhradeckého státního zastupitelství. Jakápak odvaha, je jich hromada, mají podporu sociálně demokratické a jistě i komunistické opozice, ministr Pospíšil je po jejich vystoupení krajně rozpačitý. Podle mě odvaha v Česku vypadá jinak: např. tak, že když prezident Klaus bez ohledu na platný zákon odmítne jmenovat z řad soudních čekatelů 32 nových soudců, jen osm z nich se obrátí na soudy a nakonec vytrvá jen jeden, jenž se pochopitelně soudcem nestane (o záležitosti jsme tu psali, mj. tohle).

 

Místopředseda ODS Blažek (viz rozhovor v dnešní MfD) je pobouřen „sledováním politiků na objednávku jiných politiků“. Dobře, ale hlavní problém je u zadavatele, u těch politiků, kteří sledování zadali, a ne u agentury, jež v rámci své činnosti sledování prováděla.

 

Je pozoruhodné, že když Středoevropan Palata píše o nějaké středoevropské zemi, zejména o takové, s níž sousedíme a s níž máme nějaký problém, musí to okořenit nějakou neomalenou čecháčkovskou, jak by asi řekl Václav Havel (pro tuto polohu se ten termín docela hodí), sprosťárnou: „Ve Vídni si často připadáte jako v Praze – jako v trochu uklizenější, o dost bohatší, ale o něco ošklivější Praze, která nemá své Hradčany ani Karlův most. Jen Vinohrady, Žižkov, Václavské náměstí a kousek Starého Města.“ Každý, kdo byl ve Vídni a mohl se obdivovat monumentalitě historické části někdejšího hlavního města zašlé monarchie (devatenácté století je už taky historie!), ví, že to není pravda. Slušný člověk by řekl, že Vídeň má své kouzlo, i když v jiné poloze než Praha. Necítil by potřebu okořenit informaci o Vídni tchořovinou. Ovšem, čtenáři to rádi slyší.