Když byl Mirek Topolánek na jaře nucený odstoupit z funkce předsedy ODS a nevedl pak stranu ani do květnových sněmovních voleb, začal vedení občanských demokratů bombardovat maily a vzkazy, aby ho protlačilo s pomocí české vlády na lukrativní post výkonného ředitele energetické agentury. V ODS k tomu panovala značná skepse, ale nakonec se Petr Nečas rozhodl, že to udělá. Důvod? Nic moc ho to nestojí, nic moc pro to nemusí udělat, a když to nevyjde, tak to prostě nevyjde.
Česká politická a diplomatická mašinerie proto začala opatrně sondovat terén. Nečas hovořil o Topolánkově zamýšlené misi s některými evropskými politiky. Mezitím bývalý premiér doma naznačoval, že má poměrně velkou šanci. Jenže to pravda není.
Postavení České republiky i samotného Topolánka je na evropské (o světové ani nemluvme) scéně chabé. Nikoho moc nezajímáme. Zejména velké země (Francie, Británie či Německo) nemají vůbec žádný důvod lobbovat za nás. Navíc má v tomto případě Topolánek už dva známé a silné soupeře, kteří také chtějí stejnou funkci - současného ředitele agentury Japonce Nobua Tanaku a nizozemskou ministryni hospodářství Marii van der Hoevenovou.
Podle lidí, kteří pracují přímo v pařížské agentuře, jsou proto šance Mirka Topolánka spíše malé. Je to jen jeho zoufalá snaha uchytit se ve „velkém světě“. Přitom expremiér celá léta v rozhovorech hovořil o tom, že nebude mít sebemenší problém s uplatněním, až skončí v politice. Jak ale vidíme, jeho názory u nás už téměř nikoho nezajímají. On sám sice tvrdí, že má dnes velmi lukrativní místo a dost práce, ale co přesně, kdy a jak dělá, nechce prozradit.
Proč to tají? Není v tom jen další „kšeftík“, o kterém bude vědět jeho přítel Marek Dalík?
