Mějme rádi naše politiky, protože přes všechny ty neprůhledné finanční operace, tunely, pochybné zakázky nebo nakupování hlasů jsou to oproti těm ruským slušní a poctiví hoši (a dívky). Mohli by krást víc a ještě méně to maskovat. Mohli by své postavení ještě víc zneužívat, ždímat naše peněženky a životy a my bychom s tím stejně nic nenadělali.
Trávím několikátý den na Moskevské radnici a v jejím nejbližším okolí a oproti kolegům z ostatních „západních“ médií mám tzv. pražskou výhodu: neptám se, jak je to všechno možné a jak to, že to lidé dovolí.
Protože u nás v Praze je to podobné. Základy a principy české politické hry jsou bizarní směsicí, v níž se inspirace západem doplňuje s ruskými zažitými zkušenostmi z bývalých let. Aneb kdo nekrade, není Čech.
Bývalý starosta Moskvy Lužkov byl zcela nesporně inspirací mnohým pražským politikům. Coby neomezený pán Moskvy rozdělil (většinu přidělil překvapivě své ženě, nejbohatší Rusce dle tabulek Forbesu, Jeleně Baturině)a panoval. O síle a nezkrotnosti jeho panovnické vášně v Moskvě vypráví téměř každý bulvár a každý občan hlavního města. Stovky zbořených historických budov a na jejich místech moderní výškové majáky Moskevské prosperity. Velkorysé nadjezdy a betonově hladové rozestavěné autostrády, monumenty jeho velké ruské duše.
Když jsem kráčela mramorovými chodbami Moskevské radnice, málem mě dojatě usvědčila sentimentální ozvěna mých kroků rezonující pod vysokými stropy; tak nějak jsem se cítívala na pražském magistrátu, dokud jsem si myslela, že je to velká budova, v níž je koncentrovaná nespoutaná (zvlášť v podání radních Langmajera, Richtera či Blažka) moc svírající pod krkem Prahu. Omyl. Pražská radnice je oproti té moskevské papírový modýlek pro začátečníky.
Po několika vysilujících šermířských partiích s moskevskými radničními úředníky se mi zastesklo po Bémovi. Ta jeho civilní forma arogance byla v porovnání s moskevským stylem lekcí slušného vychování a vstřícnosti. V duchu jsem děkovala pražským politikům, že (hlavně proto, že nemají k dispozici tolik peněz a tak velké město) nejsou ani z poloviny takoví, jako ti v Moskvě. Že se občas snaží rozkrádání maskovat a že si vůbec dělají hlavu s tím, vymýšlet složité právnické finty na oklamání občanů a policie.
Jsou to slušní a hodní hoši, zvlášť ti pražští politikové. A úplně nejlépe by se těm, co je jim Praha malá a volby jim nevyjdou, dařilo právě v Moskvě. Základy mají zažité. Jen jednu nevýhodu ta Moskva oproti Praze má: bdí nad ní car Medveděv. A zatímco pražské politiky mohou od korýtek poodstrčit (ne moc daleko, to už si přes své firmy zajistili) komunální volby, jinak se pražským mocipánům nic stát nemůže, v Moskvě musí i starosta dodržovat nepsaná pravidla. Hlavně neplivat do úst tlamě, která může sklapnout a polknout.
