politika

politika Zdroj: reflex.cz

Věci veřejné jsou prskavka. Zbudou z ní za rok oharky?

V příštích volbách by podle průzkumu tratily Věci veřejné, návrat by naopak čekal lidovce, Obama není schopen jmenovat velvyslance pro Českou republiku a důchodci se nevraždí.

 

Sociálně demokratičtí poslanci kritizovali prezidenta Klause za jeho kritiku regulace finančních trhů EU. Jiří Havel, známý čtverák mezi (nyní euro) poslaneckými publicisty ČSSD, ho obvinil, že má ctižádost hrát roli krále euroskeptiků, a přidal ještě další bonmot (cizí výraz pro pěkné české slovo sprosťárna). Klausův tajemník Jakl na to reagoval slovy: „Přehlédnout nelze reálné ekonomické úspěchy, které nesou Stalinovu pečeť, napsal Jiří Havel do skript vydaných VŠE v roce 1988. Pak není divu, že pan Havel nemůže hodnotit kladně přínos prezidenta Václava Klause. Má prostě trochu jiný vkus.“ Mně by v celém tomto prezidentsko – sociálně demokratickém kočkování zajímala vlastně jen jedna věc: Myslí si to pan Havel i dnes? Já bych se skoro vsadil, že ano.

 

Zástupce prezidentova kancléře Petr Hájek prohlásil k procesu s pachateli vítkovského žhářského útoku, že ten případ je sice hrůzný a nechce obhajovat obžalované, ale hysterické informování o kauze je nepřijatelné. Jde prý o nátlak a snahu narušit nezávislost soudu mediálním tlakem. Připomíná mu to mediální lynč jako v případě sporu Kubišová – Vondráčková nebo informování o procesech v padesátých letech. Pan Hájek jako obvykle přehání (žijeme v demokratickém státě a v procesu se dodržují základní pravidla spravedlivého soudního řízení), nicméně ve dvou věcech má pravdu: okázalé unisono v komentování záležitosti (dnes např. exhibuje v MfD Karel Steigerwald) je poněkud odpudivé a přímé přenosy ze soudních síní, pořádané elektronickými médii, je třeba nejen v takovémhle případě, ale všeobecně zakázat, protože chtě nechtě vytvářejí sugestivní atmosféru, která sice vypadá jako „holá skutečnost“, ale vždycky v sobě nese rysy interpretace, a v horším případě manipulace. Mikrofony a kamery nemají během řízení v soudní síni co dělat. Předseda Soudcovské unie sice prohlásil, že mu kamery v soudní síni nevadí, ale to mně je to fuk: mně vadí.

 

Jinak mne potěšilo, že vrah, který ubodal sedmdesátišestiletého důchodce, aby ho mohl okrást o stovku, vyfásl od Krajského soudu v Hradci Králové šestnáct let. Zhruba tolik by měl dostat ten z vítkovských útočníků, který nejvíc litoval svých činů a nejvíc spolupracoval s vyšetřovateli. Jistě, tenhle hoch byl tak říkajíc individualista a chybí tu ideologické důvody, nedělal to ze zášti k důchodcům všeobecně, nýbrž z ryzího pragmatismu. Ale stejně to v člověku nad sedmdesát vzbuzuje jisté pocity neklidu.

 

Pan Jan Eichler píše ve svém článku v Právu o nehodných sociálních demokratech, kteří podporovali akci amerických imperialistů v Iráku: Tony Blair (velmi si vážím Tony Blaira), polští socialističtí skunci Kwaśniewski a Miller a domácí zrádci Gross a Tvrdík. Pan Eichler odkazuje na dokumenty OSN, kde se praví, že válka by měla být až tím nejzazším řešením, které přichází až po vyčerpání všech nevojenských prostředků, a měla by mít mandát RB OSN. Když necháme stranou bezmocnou a poněkud šaškovskou povahu OSN všeobecně a Rady bezpečnosti zvlášť, je to dobré: Saddám Husajn si dělal po dlouhá desetiletí ze Západu (a nejen ze Západu) srandu, okupoval cynicky sousední Kuvajt, který vůbec neměl šanci se bránit, používal vůči vlastnímu civilnímu obyvatelstvu zbraně hromadného ničení (chemické, v Kurdistánu), a Američané by měli až do úplného vyčerpání (zjevně vlastního), mávat před tím drzým lumpem, jehož intencí bylo zjevně demonstrovat svým arabským přátelům, že USA a jejich spojenci jsou jen papírový tygr, mávat olivovou ratolestí? Není ostatně divu, že si pan Eichler nejvíc cení zásadního postoje KSČM v této věci. Trpezlivo presvedčovať – tu povinnost mají západní imperialisté a revanšisté. Jejich odpůrci, jak ukazuje případ Kuvajt, ne.

 

Americký prezident není nějak schopen jmenovat velvyslance pro Česko. Musím říci, že tomu nerozumím, pro USA nejspíš není otázka velvyslance v ČR příliš zásadní věc – a když se dnešní politické reprezentaci nedaří tohle, tak jak si pomůže v důležitěji věcech? Ministr Schwarzenberg se ovšem rozhodl zpupné Američany vytrestat: ani on nebude spěchat. Tomu sice naopak rozumím, ale připadá mi to neobyčejně směšné.

 

V komunálních volbách kandidují za TOP09 např. bývalý poslanec ODA Mašek nebo KDU-ČSL Tollner. Miroslavu Kalouskovi se to ani trochu nelíbí, a nedivím se mu: pokud by se měla TOP09 proměnit v recyklovanou slisovanou směs neúspěšných politických uskupení, skončí jako ony.

 

Podle posledního volebního modelu agentury Factum Invenio by se koaliční většina, pokud by volby byly v září, smrskla na pět hlasů. Tratily by hlavně Věci veřejné, získali by komunisté. Zdá se, že se voličům na levici stýská po sprosťáctví, které ČSSD teď z rozpaků odložila. Z toho lze bohužel soudit, že to odložení je velmi dočasné. Také z toho plyne, že Věci veřejné byla prskavka odpálená v pravou chvíli. Je pouze otázka, k čemu budou její oharky dobré za rok, až se preference koalice dostanou někam pod třicet procent. Navíc hrozí, že se do parlamentu vrátí lidovci, což by zvýšilo celkový neslušně řečeno bordel – strana se nepochybně svým volebním neúspěchem proměnila v uskupení schopné úplně všeho.

 

http://bohumildolezal.lidovky.cz/