Kroužkovací, nebo preferenční revoluce. Tak označili někteří politologové situaci v letošních květnových parlamentních volbách, kdy se mnoho lidí rozhodlo hlasovat na listinách jednotlivých stran pro předem vybraného kandidáta. Můžete to zkusit i teď při podzimních komunálních volbách, ale nemá to větší smyl. Systém hlasování je totiž zcela jiný.
Praktický příklad z podzimu 2006. Kontroverzní Milan Jančík byl neoblíbeným starostou Prahy 5 (bydlím v této části hlavního města od roku 1988, takže o tom něco vím) a mnoho voličů tohoto obvodu jej odmítalo. Ti, kteří hlasovali pro jeho ODS, tedy často nezakroužkovali Jančíka. Výsledek? Jančík se stal opět starostou! Do zastupitelstva Prahy 5 bylo tehdy zvoleno 23 lidí za ODS, Jančík dostal nejméně preferenčních hlasů ze všech těchto kandidátů strany. Nejméně ze všech! Ovšem systém jej do zastupitelstva vynesl a vnitrostranické pletichy pak rozhodly bez ohledu na přání voličů. Jak je to možné?
Přestože můžete na různých kandidátkách zaškrtnout v komunálních volbách i jednotlivé kandidáty, vlastně jim tím moc nemusíte prospět a i z tohoto „preferenčního“ hlasu pak těží často spíše lídři kandidátek. Zejména ve velkých městech je kroužkování spíše prospěšné straně než jednotlivci. Proč? K posunu na kandidátce totiž musí mít člověk nejenom velký počet preferenčních hlasů, ale zároveň musí získat nejméně o 10 procent hlasů více, než byl průměr hlasů na jednoho kandidáta této strany. Že se to stane je málo pravděpodobné, ne-li prakticky nemožné.
Co tedy dělat v podobných případech, jakým byl známý Milan Jančík, když politická strana nevyslyšela hlasité volání svých příznivců po změně? Volte jinou stranu.
Foto: Stanislav Krupař
