Fotografie

Fotografie Zdroj: internal

Věci veřejné jsou generátorem výstředních nápadů

Topolánek osvěžuje paměť Vondrovi, Kocáb je pryč, české noviny mají nový hit a pan docent Svoboda z ODS má strašný pocit.

 

Expremiér Topolánek prohlásil pro deník Právo, že na něj svého času při jednání o nákupu transportérů Alexandr Vondra „fakticky tlačil“, aby byl vládě co nejdřív předložen materiál „definující druhý kontrakt“. Vondrovi to údajně nevyčítá, říká to jen, aby mu „osvěžil paměť“. To zjevně komplikuje situaci konstruktérům účelové linie vedoucí přes Bartáka ke Kalouskovi. Válka ODS proti TOP09 bude jistě i přesto pokračovat.

 

Vládní zmocněnec Kocáb mne hluboce zklamal. Nechal se vládou odvolat, aniž by kladl rozhodnější odpor. Předpokládal jsem, že ho budou muset čtyři policisté vynést před Úřad vlády, přičemž on bude volat na kolemjdoucí „podívejte se, jak tu zacházejí s obránci lidských práv“, případně že se jim kousaje a škrábaje vysmekne, uprchne do své kanceláře a připoutá se ke svému pracovnímu stolu podobně, jako se kdysi Klaus chtěl připoutat ke stavebním strojům, budujícím Kaplického knihovnu (nebo snad ke vznikající konstrukci stavby, už si to přesně nepamatuji).

 

Ministr Schwarzenberg vyzval ministra Pospíšila, aby Nejvyšší státní zástupkyni Veseckou ihned odvolal, nebo ji potvrdil ve funkci, mj. i s odkazem na to, že současný stav je i pro Veseckou neúnosný. Pan Schwarzenberg má v té věci pravdu, paní Vesecká je v situaci někoho, kdo byl odsouzen k smrti a čeká na popravu, o niž neví, kdy přijde. Jistě, v případě rozsudku smrti se to dělává. V případě odvolání z funkce je to spíš neslušné.

 

Operní zpěvačka Soňa Červená se prý hodlá soudit s českým státem ohledně svého údajného agentství v StB. Nepochybně vyhraje, zatím se ukázalo, že podstatě žádní agenti StB ve skutečnosti nebyli. Existovala vůbec StB? Kdyby se podařilo prokázat neexistenci StB od samého počátku (stejně jako je tomu v naší státní doktríně s Mnichovskou smlouvou), všechno by se zjednodušilo, všechny další soudy by byly zbytečné, protože neexistující instituce nemůže mít pochopitelně žádné agenty.

 

Mostecký kandidát na primátora za ČSSD si dal na billboard nápis „Proč bych měl litovat, že jsem ve svém domově národnostní většinou?“ Vedení ČSSD žádá, aby podobná hesla byla stažena, v Mostě zatím neposlechli. Podle A. Mitrofanova z dnešního Práva měl kdosi z mostecké organizace prohlásit, že „stejně náš svět zhyne na lidská práva“. Musím říci, že je to sice projev jakéhosi zoufalství, ale že to zoufalství zase až tak úplně nepochopitelné není. K tématu „hypertrofie lidských práv“ bych se rád vrátil.

 

Věci veřejné působí v oblasti boje proti korupci jako generátor výstředních nápadů. Paní Reedová (na fotografii) např. popisuje „test spolehlivosti“: za úředníkem přijde člověk, který předstírá, že nasbíral dvanáct trestných bodů za porušení pravidel silničního provozu, že auto nutně potřebuje k práci (můžeme to i zesílit, je to důchodce, má trochu problémy s chůzí, ale řídit auto ještě může, potřebuje dojíždět do sousední vesnice na nákupy, protože v té jeho minivesnici žádná prodejna není), a prosí o pomoc. To je situace natolik prekérní, že může na útlocitnějšího policistu zabrat. Když mu pomůže třeba i zadarmo, v testu spolehlivosti selhal. A co když by sám pomohl zadarmo, jen k tomu potřebuje podmáznout někoho jiného? Vyvolávat uměle takové situace mi připadá sprosté.

 

České noviny mají nový hit, pokud jde o účtování s temnými stránkami naší minulosti. Ukázalo se, že Alois Jirásek „vymazal z dějin“ skutečného tvůrce staroměstského orloje. Ač Jiráska považuji za Richarda Wagnera české literatury (pokud jde o míru otravnosti jeho literární produkce), musím se ho zastat. Jeho knížka je beletrie a navíc se jmenuje „Staré pověsti české“.

 

Karel Steigerwald napsal do MfD velký článek o OSN. Dotkl se tak tématu, o kterém jsem už párkrát psal, jeho pohled je trochu jiný, takže k tématu se vrátím.

 

V LN poukazuje Marek Kerles na to, jak sudetští Němci zavile pomlouvají náš národ: prý se chlubíme cizím peřím a přivlastňujeme si německé zásluhy. Dokonce prý Sokol založili vlastně čeští Němci Tyrš a Fügner. Je zvláštní, s jakou chutí se čeští žurnalisté (zejména někteří) pouštějí do nesmyslných sporů. Je nesporné, že jako mnozí jiní malí středoevropští národové trpíme jistou zamindrákovaností a občas máme sklon se cizím peřím chlubit, a stejně jako v případě jiných malých středoevropských národů. To není případ Tyrše a Fügnera: Tyrš a Fügner byli sice původem Němci, ale volbou Češi. To v té době nebylo nic mimořádného, stejně jako obrácené případy (napadá mne např. politik Adolf Maria Pinkas – přitom jeho syn, malíř Soběslav Pinkas, pokud vím, cestu svého otce nezvolil). V každém případě vznikl Sokol, jako mnoho dalších organizací v malých středoevropských státech, podle vzoru německých Turnvereinů. Stejně i česká národní emancipace jako celek se inspirovala německým hnutím, které ovšem započalo o hodně dřív. Co je na tom všem proboha špatného? Na Turnvereinech, Sokolu, Tyršovi, Pinkasovi? To, co cituje pan Kerles z rakouských sudetoněmeckých zdrojů, je ukřivděné (sudetští Němci mají proč být ukřivdění), a proto poněkud dětinské. Musíme tu dětinskost napodobovat?

 

Francie zakázala ženám nosit na veřejnosti muslimské oděvy, zakrývající celý obličej (tzv. burky a nikáby). Správně by mělo být slovo „ženám“ v zákoně či nařízení (nevím, jakou formou se to stalo) vypuštěno – jednak aby se zachovala genderová rovnost, a jednak, že člověk nikdy neví, není-li v tom pytli náhodou schovaný fousatý „bojovník“ s kalašnikovem a padesáti kily dynamitu, což je jeden, i když nikoli jediný pádný důvod, jímž lze zákaz ospravedlnit.

 

Jakási dáma v Ostravě vstoupila krátce po sobě do KSČM a do Věcí veřejných, zřejmě vedena snahou pomoci svým skrovným podílem při ozdravění komunální politiky. Uspět se jí podařilo ve VV (tam je zřejmě zájemců o angažmá na komunální úrovni méně), octla se na třetím místě Vítkovické kandidátky. Je to podobný případ, jako když se adepti vysokoškolského studia hlásí najednou na několik vysokých škol, a pak si vyberou nejvýhodnější z těch, kde uspěli. Zde byly víc schopny nabídnout Věci veřejné, nicméně celá záležitost se provalila, a protože orientace těch stran je dost odlišná, skončilo to tím, že podnikavou zájemkyni o komunální politiku z obou vyhodili. Je to skoro na Bobříka vyčůranosti, i když pouze na lokální úrovni.

 

Francie na sebe přivolala hněv Bruselu. Nestalo se tak kvůli soustavným pokusům prezidenta Sarkozyho v EU dominovat, ale kvůli tomu, že se chce zbavit tisíců rumunských imigrantů, kteří si tam zřizují porůznu tábořiště na divoko a v lepších případech se dávají živit charitativními institucemi, v horších prý dokonce (podle statistik francouzské policie) bohatým Francouzům berou a sobě chudým dávají. Tématu se týká naše dnešní glosa.

 

Na otázku „jaké je to, být straníkem“, pan docent Svoboda, který jednak kandiduje za ODS jako nezávislý na pražského primátora, jednak vstupuje do ODS (hle, další kandidát na Bobříka) odpověděl: „Mám-li být upřímný, je to strašný pocit. Ale vnímám to jako zásadní. Když se ztotožnili s tím, že jako nezávislý smím prezentovat své věci, myslím, že signál, že strana má smysl, stojí za to, abych se vzdal svobody.“ Pocity pana docenta se ztotožňují s pocity dosud slušné dívky po první noci v nevěstinci, kde se nechala zaměstnat. Musím se přiznat, že tomu nerozumím. Proč by se tím, že člověk vstupuje do strany (pokud se ta strana nejmenuje zrovna KSČ), měl vzdávat své svobody? Vzdává se člověk své svobody, když vstoupí do spolku zahrádkářů nebo do t.j. Sokol? To, že se lidé z praktických důvodů sdružují do určitých uskupení, je nejen náležité, ale nutné: jinak by chcípli.


Václav Havel se zapojil do kampaně za podporu Izraele a proti zpochybňování legitimity Židovského státu. Moc by mne zajímalo, jak v té záležitosti stojí naše vláda a bojovník proti ideologii globálního oteplování na Pražském hradě (že se k akci přidat nemohou, je mi jasné; ale jaká bude jejich politika? Považují to vůbec za důležité téma?)

 

V Úhlu pohledu v LN vyšel pozoruhodný článek pana Jamese de Candole o Nečasovi, Kalouskovi a korupci. Text mi připadá tak výrazný, že si zaslouží samostatné pojednání.

 

http://bohumildolezal.lidovky.cz/