V uplynulých letech jsme mnohokrát žádali bývalého předsedu ČSSD, aby nám poskytl rozhovor. Čím více se blížil termín voleb, tím bylo odmítání razantnější. Nakonec Jiří Paroubek přiřadil Reflex k periodikům, s nimiž nebude vůbec komunikovat, včetně otázek na tiskových konferencích. O to zajímavější byl jeho dnešní obrat. Nepřímo z něj vyplývá, že z politiky jen tak neodejde. Přinášíme vám audioukázku rozhovoru z tištěného Reflexu 37.
Pane Paroubku, prozradil byste čtenářům, jak to bylo s vaším tajným dvouhodinovým rozhovorem s ruským premiérem Vladimírem Putinem v Moskvě, na který jste nevzal nikoho z velvyslanectví, takže to působilo dost konspirativně?
Jednak to byla asi třičtvrtěhodina a obsahem rozhovoru byl stav česko-ruských vztahů. Já se také sešel s americkým prezidentem a britským ministerským předsedou, takže nevím, proč zrovna setkání s Putinem vzbudilo takový rozruch.
Možná proto, že Spojené státy ani Británie nás nikdy v minulosti neokupovaly.
Dnes ruská okupace nehrozí.
Ani nějaká její ekonomická nátlaková varianta přes dodávky surovin?
Česká republika je ve specifickém postavení, kdy dováží velkou část surovin z Ruska a výrobky do Německa a Evropské unie. Z toho musí vycházet každý odpovědný politik. Proto jsem Rusko považoval za zemi, s níž musíme mít korektní vztahy.
Prý vám Putin slíbil, že pokud vyhrajete volby, vaše vláda jako přátelský bonus dostane kontrakt na modernizaci všech ruských lokomotiv.
My jsme s Putinem spíše hovořili obecně o metodách práce. Jsem přesvědčen, že by se mi s ním podařilo navodit podobně přátelský vztah, jaký má s italským premiérem. Samozřejmě že zakázky typu lokomotiv nebo zbraní pro ruskou armádu jsem uzavřít chtěl. Ostatně kdo to dnes vyjedná? Pan Schwarzenberg, který není schopen uvažovat v dimenzích obchodní diplomacie?
A co ty lokomotivy jako privilegovaná zakázka určená pro vaši vládu? To dnes padne?
O tom už Rusko vůbec nebude uvažovat. Jde o komoditu, která má svou politickou hodnotu, takže to nejspíš dostane Německo nebo nějaká jiná země. Jaký smysl by mělo dávat zakázku České republice? Aby se dozvěděli, že zde chtějí provést druhou okupaci?
Rok 1968 je však skutečnosti, kterou nelze přehlédnout.
V čele Ruska stáli v minulosti buďto blázni, nebo zločinci. Putin s Medveděvem jsou však normální lidé.
Takže myslíte, že transakce s lokomotivami spíše nevyjde.
To by se rovnalo zázraku. Kdo by ji vyjednal? Pan Nečas a Schwarzenberg, kteří Rusy jenom urážejí?
Pane Paroubku, víte, že část společnosti děsíte? Že z vás lidí mají strach?
Každého předsedu sociální demokracie budou česká média démonizovat a část společnosti na to bude slyšet. Vzhledem k tomu, že nemáme jediný levicový deník, když si odmyslím komunistické Haló noviny, není se čemu divit.
A co deník Právo?
To je pragmatický deník, který slouží obchodním zájmům vydavatele a šéfredaktora v jedné osobě pana Porybného. Podívejte se jen do jeho minulosti – v dobách komunismu byl zpravodajem ve Spojených státech, takže o něm nemám žádné iluze, stejně jako o jeho současných vazbách. Ten deník sice píše pro levicové čtenáře, ale dělá zcela konkrétní politiku. Nicméně bych chtěl říct, že v Česku chybí pluralita médií a je zde vychýlení ve prospěch těch pravicových.
Proč byl svého času Vladimír Špidla miláčkem tzv. pravicových médií?
Asi na jeden rok. Bylo to dáno také tím, že proti němu stál Václav Klaus, který v roce 2002 zvolil protiněmecký akcent volební kampaně a většina vlastníků českých médií je v německých rukou.
Vy jste se před vstupem do politiky nesetkal s tím, že z vás lidé mají strach?
Určitě ne. Naopak to ukazuje, že mediální štvanice přinesla svoje plody.
Co myslíte, že novináře ke kritice vaší osoby motivovalo? Zájem jiných politiků nebo vydavatelů?
Často je to otázka pro psychiatry. Třeba pan Kaiser z Lidových novin, to je skutečně těžký případ. Nebo lidé z MF Dnes typu pana Kubíka jsou individua duševně hodně nevyrovnaná.
