Už jsem si chtěl ohledně party zvané VV uložit bobříka mlčení, přestává to totiž být legrace. Kandidatura chodovského nácka Ladislava Paštéky za Bártův spolek mě ale znova dohnala až ke klávesnici.
Paštéka, typicky frustrovaný exčlen Národní strany a Národní gardy, za VV kandiduje v komunálních volbách na Sokolovsku. Chudák kvůli tomu dokonce svlékl bombra, maskáče a kanady a na předvolebním billboardu pózuje v laciném obleku a kravatě. Jen lidovější tvář a výraz v ní zůstal stejný, řekněme méně šťastný. Často takový mívají muži se špatnými vzpomínkami na otce, které sem tam vídáváme ve večerních zprávách. Naposled třeba ze Slovenska.
„Ať si každý zkusí porovnat programy obou stran a zjistí, že je to skoro to samé,“ prohlásil ohledně Národní strany a Věcí veřejných bezelstně Paštéka.
Doufejme, že nemyslel pogromy. Jak víme, členové NS mívali problémy se slovy, politicky promlouvali spíš prostřednictvím baseballek, nožů či boxerů. Paštéka svou upřímností každopádně neudělal radost Vítu Bártovi, stínovému šéfovi VV a ministru vnitra, když si na ně zrovna v TV nehraje Radek John. I proto se záhy poopravil: podobnost prý vidí hlavně v důrazu na boj proti zneužívání sociálních dávek. Ještěže tak.
„Proč ne? Napravil se,“ řekl o Paštékovi John, jenž ho v životě neviděl.
Odpusťme mu, snad zrovna kontroloval kvalitu moku ze své moravské vinice. Snížená přemýšlivost je tedy logická. Nebo mu to poradila Kristýna Kočí, nezdravě goticky vyhlížející programová ředitelka VV, jíž panenky už v dětství napověděly, že jednou bude prezidentkou. Doufám, že umřu relativně mlád.
Každopádně je to terno: představte si, jak John, stále ještě papírový ministr vnitra za VV, bojuje s rasismem – s bývalým členem Národní strany a jejím gardistou. Takovýhle vytříbený smysl pro ironii neměl ani pozdní dr. Sládek, hotová kopa bžundy.
Ještě horší pohled než na jednoho nešťastníka na kandidátce ale začíná být na celý grandiózní podfuk jménem VV. V jejich programu začínají nalézat zalíbení všichni političtí desperáti zleva i zprava včetně předlistopadových policajtů. To vše ještě koření patetické figury střihu Josefa Zieleniece, pražského kandidáta do Senátu. Už chybí snad jen Jiří Pomeje jedoucí v bílém svatebním obleku na vysokém hřebci.
Obávám se bohužel, že magnetismus programu VV nespočívá v jeho kvalitě, nýbrž v jeho neexistenci; tedy nepočítáme-li za něj tzv. Desatero VV, líbivý pamflet slečny Kočí připomínající reklamu na elektrické panenky: každý v něm může ukojit nějakou osobní zálibu. Nebo jinak: VV fungují jako veřejný kanál - ze všech stran do nich teče, co svět zrovna dal. To horší, i trochu lepší.
