Vylovil jsem z poštovní schránky skvělé noviny: Pražský metropolitan. Jsou celé modré, na každé druhé stránce letí modrý pták a jako první kousek nabízejí rozhovor s novým šéfem pražské ODS Borisem Šťastným.
Je to počtení. Pamatujete ještě na film Volný pád? Jedno ráno je v něm hlavní hrdina Michael Douglas spořádaným státním zaměstnancem, a večer mrtvým vyšinutým teroristou. Podobnou cestu urazila i (nejen) pražská ODS - jen s méně zábavným scénářem: ještě nedávno by v Praze vyhrála volby, i kdyby coby lídra vyslala do boje obnošené kmotrovské špičaté boty; nyní je smrtelný hřích pouhé pomyšlení na její jméno.
Pražský metropolitan je toho příznačným důkazem. I PR tiskoviny totiž obvykle odrážejí celkem věrně momentálního ducha příslušné partaje; soudě (nejen) podle Metropolitanu se nyní pražská ODS potácí v předsmrtném blouznivém limbu a zoufale čeká na vysvobozující ránu, potupnou podzimní volební prohru. Tak stupidně maskované a tupé PR jsem už dlouho neviděl. Lepší uměl před květnovým fiaskem i Lidový dům Jiřího Paroubka, oranžová chatrč ze samých špatných karet.
Fotkami i textem připomíná modrý čtrnáctideník Českou sodu, samozřejmě nechtěně. Na celostránkové fotce se Šťastný tváří jako pán, do jehož sklepa určitě nechcete nahlédnout. S vyhrnutými rukávy košile sedí na klavírní stoličce, chystá se totiž na dost nezáviděníhodnou práci: sdělit nám, že po jeho kmotry zrežírovaném nastrčení do jejího čela je pražská ODS v podstatě parta sympaťáků s velkými hodinkami a miliónovými stínovými příjmy bokem, co to s městem myslí dobře.
Pražská ODS dokonce klesla tak hluboko, že kvůli iluzi důvěryhodnosti musí i ve vlastních PR novinách klást naoko nepříjemné otázky ohledně kmotrů a kráterů nad tunely. Ještě že se tím její usměvavý šéf umí vypořádat: jeho volbou se ODS stala úplně novou a jinou stranou; Tomáše Hrdličku, kmotra z Prahy 10, odkud je i Šťastný, samozřejmě zná: má s ním pracovní a korektní vztah jako s ostatními; žádné extra personální změny nejsou namístě.
„Dívám se dopředu,“ říká Šťastný. „Já pevně věřím, že to tak také všichni vnímají.“
Samozřejmě, že ano. Vpředu čeká pražskou ODS nářez nejen od lidovecké Top 09, v bezbožné metropoli jistě obdivuhodná práce; dost možná ji porazí i ČSSD, ve městě s nejvzdělanějšími a nejbohatšími lidmi zhruba ekvivalent plivnutí do obličeje. Nonstop průšvihy a příšernými politiky se ODS v Praze podařilo překročit určitou kritickou hranici, za níž se člověk stává lhářem, i kdyby náhodou zrovna mluvil svatou pravdu.
Ale možná mě jen zaslepuje profesní neobjektivita a fakt, že jsem sám svými volebními archy celou tuhle ostudu léta spolubudoval. V Pražském metropolitanu k nám totiž nepromlouvá pouze Šťastný, ale i Miroslav Bobek, šéf pražské zoo. I rozhovor s ním je hezký, upřímný kousek - ryzí ukázka nejlacinějšího politického PR. I ten končí optimisticky, pohledem vpřed.
„V posledních letech se zahradě dostávalo zcela bezprecedentní finanční podpory ze strany města – a tato podpora umožňovala její skutečně jedinečný rozvoj,“ odpovídá Bobek na poslední otázku.
Skutečně jedinečné!
