Určitě se o to pokusí. O tom není pochyb. Ještě před nástupem do opětné funkce ministra spravedlnosti učinil několik mnohoslibných prohlášení. V první řadě nekompromisně vyžaduje nový občanský zákoník a odmítá další novelizace. Jde o odvážný mílový krok. Nezdá se mu ani zákoník práce. Pakliže to bude pokračovat takto dál, ministr Pospíšil vyrazí cestou budování právního státu. V Česku jde v tomto směru o pole neorané. Ona cesta vyžaduje značnou dávku civilní odvahy. Tu ovšem Pospíšil prokázal již na Západočeské univerzitě v Plzni při honu na diplomové plagiáty.
Mezi zákonem, právem a spravedlností existují diametrální rozdíly. Jakmile je svědomí (pocit práva a spravedlnosti) nahrazeno zákonem, mění se stát právní ve stát justiční. Jakmile je lidská slušnost vytlačena arogancí moci, demokracie se začne měnit v demokraturu. Justiční džungle zaroste pole lidské důstojnosti a nedotknutelnosti soukromého majetku (soudní exekuce) a může být ještě krutější i bezohlednější než komunistický či fašistický diktátor. Britský premiér Benjamin Disraeli (1804–1881) kdysi prý prohlásil: „Čím více zákonů, tím méně práva. Čím méně práva, tím méně spravedlnosti.“ Dodal bych k tomu asi toto: bezduché třískání paragrafy kolem sebe umlátí každý zárodek lidské důstojnosti, myšlení a kreativity.
Každý paragraf justičního státu je vstříknutou spermií do dělohy totality. Pakliže justiční totalita otěhotní pomocí paragrafů, bude rodit jednu nespravedlnost za druhou. Vycházíme-li z Disraeliho dedukce „čím více zákonů, tím méně spravedlnosti“, musíme přiznat, že v České republice se to zákony jen hemží. Jde o jakýsi druh justiční džungle, kde roste jeden zákon za druhým. Od prosince 1989 bylo sněmovnou schváleno a vydáno přes 2200 zákonů. Nejvíce zákonů bylo přijato v letech 2004 (téměř 190), 2002 (kolem 170) a 2006 (skoro 170). Ale ani vlády v žádném případě nezahálely. V téže časové periodě zvládly vydat přes 3500 vyhlášek a téměř 1300 vládních nařízení. Který právník se má v této džungli paragrafů vyznat? Kdo chce v této temnotě justičního šílenství vidět právní stát? Jak v tomto gigantickém stohu sena hledat onu pověstnou jehlu práva a spravedlnosti?
Pakliže chce Jiří Pospíšil v útocích proti těmto větrným mlýnům justice obstát, musí se obrnit železnou košilí maximální trpělivosti a houževnatostí anglického buldoka. Nehledě na výše uvedenou „legislativní smršť“ (výrok pochází od bývalého premiéra Miloše Zemana), oplýváme ještě zákonodárstvím, nad kterým lidský rozum zůstává stát. Zákon, jehož obsah je k ničemu, musí být novelizován. Podívejte se nyní na tuto frašku: Obchodní zákon (513/91) = 68 novel. Živnostenský zákon (455/91) = 113 novel. Zákon o dani z příjmu (586/92) = 112 novel. Trestní zákon (140/61) = 90 novel.
Představte si, že píšete domácí školní úlohu a celou ji 112x, a nebo dokonce 113x musíte přepsat! Pakliže máte v sobě alespoň špetku charakteru, řeknete si: „ Ne, to nemá význam. Já končím. Já jsem úplně blbý a beznadějný idiot!“ No vidíte, a ve sněmovně si to doposud žádný poslanec nepřipustil. Klidně blbne dál a již 113x předělává jeden a tentýž zákon. Dokonce vlastníme zákony, jež pocházejí z doby komunistické totality, a zdá se, že to justičnímu státu vůbec nepřekáží. Tak např. do dneška platí Občanský zákoník z roku 1964 (zákon čís. 40/1964 Sb.), který sice rovněž prodělal 66 novel, ale to nevyvrací fakt, že ona právní norma vznikla v době nejhlubší komunistické totality.
Jak je to vůbec možné? Dvacet let po „sametové revoluci“ se tato kapitalistická zem řídí komunistickým Občanským zákoníkem, jehož úkolem v době „studené války“ bylo jakoukoli soukromou hospodářskou iniciativu brutálně potlačit. To je prostě neuvěřitelné!
Dalším skvostem justičního státu je dosavadní existence Trestního zákona z roku 1961 (zákon čís. 140/61 Sb.). Tato právní norma prodělala 90 novel. Nic to ovšem nemění na obludných faktech. Podle tohoto zákona byli odsouzeni Václav Havel, Alexandr Vondra a další vládní disidenti do komunistických žalářů. To je ovšem vrchol!
Totalitní zákoník práce z roku 1965 (zákon čís. 65/1965 Sb.) byl platný až do 1. 1. 2007 a prodělal do té doby celkem 48 novelizací. V době mých studií práv na KU Praha (1966–1968) jsme tento právní skvost nazývali „socialistický robotní patent“. Je rovněž neuvěřitelné, že ona komunistická otrokářská právní norma ještě 17 let po neokapitalistické revoluci mohla být stále v platnosti. Ministr Jiří Pospíšil i nad novým zákoníkem práce z roku 2007 vrtí povážlivě hlavou. Patrně nebude asi o mnoho lepší než ten předchozí.
