„Neobvykle nejistý“ je podle předsedy Fedu (americká centrální banka) Bena Bernankeho ekonomický výhled. Od člověka, jenž svět dosud zásoboval optimismem, ať byla situace sebehorší, to zní trochu děsivě. Zvlášť když se k němu přidala další varování.
Čtyřem ze šesti největších amerických bank se ve druhém čtvrtletí snížil zisk a výsledek by byl podle časopisu Businessweek ještě horší, kdyby banky nevytvořily dodatečné výnosy snížením rezerv na špatné úvěry. Bernankeovo diplomatické varování souviselo s výrazným zvýšením žádostí o podporu v nezaměstnanosti. To je jeden z dalších důkazů, že ekonomické oživení brzdí a bylo spíše iluzorní, vyvolané umělými zásahy Fedu a obrovským deficitem federálního rozpočtu.
Bernanke navíc slibuje, že ještě více uvolní měnovou politiku. Přitom základní úroková sazba Fedu je definována v rozmezí 0-0,25 procenta. Bude tedy Bernanke platit, aby si někdo peníze půjčil? To by byl vskutku novátorský přístup.
Kvůli obavám o dvojí dno (= dvojí krizi) si šéf Fedu také nepřímo řekl o další ekonomické stimuly od americké vlády. Tím se ovšem dostal do křížku se šéfem Evropské centrální banky Jean-Claude Trichetem. Ten se pro Financial Times vyjádřil neobvykle jednoznačně kriticky.
„Při zpětném ohlédnutí vidíme, jak nešťastná a příliš zjednodušená byla pobídka k fiskálním stimulům směřovaná všem průmyslovým ekonomikám pod heslem: stimulovat, aktivovat, utrácet,“ napsal Trichet a řekl, že škrtat v rozpočtech je třeba okamžitě. To značí jen jedno: příjmy států nemohou počítat s nárůstem v důsledku ekonomického oživení.
K tomu všemu ještě minulý týden neprošlo pět španělských spořitelen „cajas“ tzv. zátěžovými testy. Španělsko je přitom jedním z hlavních kandidátů na státní bankrot. Tím druhým je Maďarsko, kterému v pátek agentura S&P snížila výhled ratingu na negativní a Moody's začala s jeho revizí.
V zemích, odkud se šířila finanční a ekonomická krize, nebo v nich alespoň kvůli neblahému skutečnému ekonomickému stavu zesílila, došlo z velké části k umělému zakrytí špatně vypadajících čísel. Tím politici znemožnili úplné ozdravení. Odkládaná a neléčená nemoc však propuká s o to větší silou. Otázkou jen je, kdy.
