Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Jindřich Mynařík

V sedmdesáti do důchodu, v osmdesáti si užít

Komisaři zjistili, že všichni průměrně stárneme – a že bude tedy potřeba za půl století chodit později do důchodu: třeba v sedmdesáti letech. Je to vynikající myšlenka. Zvlášť když není potřeba se jí dál moc zabývat.

 

Je to zvláštní. Řekové bývali dříve dobří ve věštění, pak se ale dali na věci, které jim tak dobře nejdou, třeba na moderní ekonomiku. To Evropská komise se zase dala na věštění, asi v ní sedí různí zhrzení intelektuálové, kterým je líto, že je nikdo za intelektuály nepovažuje. Před pár dny komise odhalila, že bude nutné, aby Evropané, protože se jich málo urodí, budou v roce 2060 muset odcházet do důchodu až v sedmdesáti letech. Podle sdělení komise dnes v Unii na jednoho důchodce pracují čtyři lidé v produktivním věku, v roce 2060 to budou už jen dva.

 

Co takové perspektivě řeknou Litevci, kteří se dožívají v průměru 66,4 let, není známo. Záleží na tom, jestli mají smysl pro humor. Francouzky se dnes dožívají průměrně 83,8 let, tak by si to třeba aspoň trochu užily. Mám ovšem jen matné tušení, jak si osmdesátiletá Francouzka představuje užívání.
Představme si nějakou komisi, která v roce 1960 bude popisovat budoucnost Evropy a světa. Vlastně už byly všelijaké takové. Některé předvídaly nastolení komunismu v době jedné generace, další příchod nové doby ledové. Kdybychom to brali podle snů tehdejší doby, měli jsme dnes základny na Marsu a byly by sovětské. Podle nočních můr té doby bylo už dávno po atomové válce a z radioaktivních nor by se vynořovaly bytosti, které přežily. Podle Římského klubu a jeho zprávy z konce 60. let máme za sebou hladomor a přelidnění a vyčerpání všech zdrojů. Zatím to tak nějak zvládáme a klopýtáme dějinami dál.

 

Zkušenost ukazuje, že experti nejsou schopni vývoj předpovědět ani na dvacet let dopředu. Je známo, že čekali postupné sbližování Západu a Východu a místo toho přišel rok 1989, který nikdo nečekal a východní blok se složil. Experti si mysleli, že země jako Čína nemají kulturní základ pro kapitalismus a že konfuciánství není pro kapitalismus vhodné. Dnes zase tvrdí, že je stejně dobré pro ducha podnikání jako byl v Evropě spořivý a podnikavý duch protestantismu. Čekal se odklon od náboženství a přišla vlna náboženského fundamentalismu.

 

Evropská komise by měla být skromnější a místo blouznění o tom, kolik bude Evropanů a kdy se bude chodit do důchodu v roce 2060 se věnovat třeba islámské imigraci a vyřešit svou energetickou závislost na Rusku a podivných režimech na Blízkém východě, nenechat si prchnout Turecko a nezradit Izrael. A třeba také přijít na to, jak nenápadně uplatit šéfy kubánského režimu, aby už to vzdali a třeba jim i slíbit, že na ně se samozřejmě limity na důchodce vztahovat nebudou. Škoda tolika přírodních pláží a autoveteránů. Jen blázen žije na takovém ostrově a je chud, to chce zvláštní talent. Nemusely by to být hned úplatky, jistě by šlo v Bruselu vymyslet nějaké zvláštní fondy na „rekultivaci bývalých politických elit". Proč hned střílet.

 

Dějiny se nedají odhadovat tak, že prodloužíme na papíře křivky a pak hlásáme moudra. Mohou přijít technologické inovace. Experti nečekali ani osobní počítače, ani internet. Může naopak dojít ke krizi, která všechno zničí. Čekal někdo ve dvacátých letech další světovou válku? Světovou válku většina lidí netušila ještě v roce 1913. Pravda, byli takoví, co ji čekali od devadesátých let.

 

Svět bude za 50 let úplně jiný. Cokoli přesahuje v předpovědích horizont dvou desetiletí, bude nejspíš jen literatura, navíc trochu nudná. Kdybych měl taky věštit, tak řeknu, že tu za půl století bude hodně lidí a jejich život bude v něčem úplně stejný jako náš, v něčem tak jiný, že si to nedovedu představit. Nechme věštění a věnujme se příštímu desetiletí, tam jednak tušíme, co by mohlo být, jednak za to lze ještě nést nějakou odpovědnost.