O sběrně kompromitujících materiálů, o husitské místopředsedkyni Kateřině Klasnové a o tom, že je lidem všechno fuk.
V noci zuřila v K9 bitva o rozdělení vládních křesel. Premiér Nečas vzdoroval zejména tomu, aby ministerstvo vnitra dostaly Věci veřejné, přesněji řečeno předseda strany John (zdá se, že jeho vztah k dalšímu vyjednavači strany Bártovi je podobný vztahu Karla Schwarzenberga k Miroslavu Kalouskovi). Nečas argumentoval možným střetem zájmů, protože existuje jakási vazba mezi VV a bezpečnostní agenturou Víta Bárty ABL. Celá věc se prezentuje jako ekonomický problém, ve skutečnosti jde o problém mocenský, a to pořádný. V podnikatelských kruzích se prý povídá, že ABL si udržuje obor speciálních služeb, sběrnu kompromitujících materiálů na podnikatele a politiky. Pokud by tomu tak bylo (a mám neobyčejně silné puzení tomu věřit), dovoluji si upozornit, že podobné oddělení měla taky KSČ v letech 1945 – 48. Šéfoval mu známý komunistický aparátčík Karel Šváb. Pro informaci Věcí Veřejných a pana Bárty uvádím, že za věrné služby, jež odvedl, se mu dostalo odměny nejvyšší – byl oběšen spolu s Rudolfem Slánským. Nechci tím srovnávat VV s KSČM, bylo by to nespravedlivé už proto, že VV je zatím o hodně slabší a nejdou za ní masy, samozřejmě kromě těch virtuálních na internetu. Ale tu a tam někomu pořádně zatopit by jistě zvládla. Např. v dnešním Rusku je to běžné. Pan Nečas v této věci svou úlohu nezvládl a vnitro nakonec panu Johnovi dal (vzhledem k tomu, že jako televizní reportér nemá zatím dost praktických zkušeností, pan Bárta mu jistě rád pomůže a zaučí ho). ODS je ovšem v situaci, na jakou dosud nebyla zvyklá: dostalo se jí cti sestavovat vládu, ale s tím, že si vůbec nemůže vyskakovat. Není nejsilnější parlamentní stranou a odstup mezi ní a koaličními partnery je podstatně menší, než jaký byl kdysi mezi ODS a KDU-ČSL či ODA. Pan Nečas se k tomuto bolestnému poznání dopracovává metodou pokus – omyl. V Právu píší, že se Věcem veřejným dostalo podpory od místopředsedy TOP09 Kalouska, který Nečase poučil: „Buď budu koaličnímu partneru věřit ve všech oblastech, nebo mu nebudu věřit v žádné.“ Zde se v panu Kalouskovi ozval jeho křesťanský background. Buď budu Hospodinovi věřit ve všem, nebo v ničem. Poněkud podobný vztah má taky zamilovaný mládenec ke zbožňované bytosti. Ve vztahu partaje k partaji by ovšem šlo o jakousi sexuální úchylku. Dospělí lidé si navzájem udržují věcný, střízlivý a kritický odstup, jak je to mezi nedokonalými smrtelníky zvykem, je to praktické a není to neslušné. Taky nevím, co si pan Kalousek od milostného vztahu k VV slibuje. Pokud mají spekulace, jimž se tu oddávám, reálný základ, pak nedomyšlené proradnosti.
Nu dobře, máme pana Johna ministrem vnitra, když si nebude vědět rady, pomůže mu pan Bárta, který je zároveň ministrem dopravy (infrastruktura je mimořádně důležitá při dopravování pochybných individuí na patřičná místa). Taky se zdá, že na vnitru už existuje jakési dobře vybudované předpolí. Boj proti korupci je taky velmi důležitý i po ideové stránce – obžaloby typu „zradil jste svou vlast, národ, pana prezidenta, vládu a všechny ústavní orgány“ se u nás v minulosti dosti vyčerpaly. Ale tomu, že jste něco ukradl, nechal se podplatit a z úplatku někoho dál uplácel, každý váš bližní rád uvěří. Věk Horákových a Píků (a ovšem taky Slánských; rozjetá mašina drtí každého, kdo se jí dostane pod kola) zaplať pánbůh uplynul, ale nebudeme místo toho za pár let žít ve věku Politkovských a Chodorkovských?
Ale nechme Věcí veřejných, boje s hydrou korupce a ministerstva vnitra. ODS se navíc musela vzdát ministerstva zahraničí, financí, místního rozvoje, práce a sociálních věcí (tady asi není o co stát) a zdravotnictví (všechno se definitivně svede na Julínka, který jediný měl odvahu něco opravdu udělat a pořádně si to odskákal). Projevem pudu sebezáchovy je, že si ODS podržela ministerstvo spravedlnosti. Totéž udělali národní socialisté v roce 1945 a 46, tenkrát to nestačilo, ovšem ODS je v konstelaci nynější koalice přece jen o hodně silnější než oni. Přesto by bylo dobré pana ministra Pospíšila seznámit s tím, jak se správně skáče z okna. Zbabraný skok může mít nedozírné následky, skokan-žabař pak stráví deset až patnáct let v krajním nepohodlí, povedený je přece jen o něco lepší – člověk to má hned za sebou.
ODS má tedy k dispozici funkci premiéra, předsedkyni sněmovny (která je, upřímně řečeno, ve vypjatých chvílích k ničemu - totiž ta funkce, myslím), zdrženlivé sympatie pana prezidenta (obávám se, že výrazná pomoc jeho woladnovského týmu z Hradu je pro nynější vedení ODS při vší lísavosti k zakladateli noční můrou) a pokud jde o ministerstva, spíše paběrky. Pan Vondra jistě není generál Svoboda, ale na rozdíl od něho nemá k ruce armádu, která by stála za řeč, spíše něco, co se podobá cizinecké legii, a to ještě dosti vzdáleně. To všechno ale není to nejhorší. To nejhorší je, že lidem (našim pracujícím, jak se dříve říkalo) je to všechno dosti fuk, a ti, co by jim to jinak fuk nebylo, si namlouvají, že volby dopadly výborně. Doporučuji podrobit tento závěr, který se nabízí sám sebou, kritickému zkoumání. Protože s lidmi, kterým není všechno fuk, si bojovníci s virtuální korupcí nic nepočnou.
Pokoušel jsem se uhádnout, jakou teologii studovala místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Kateřina Klasnová (Věci veřejné) a měl jsem svůj tajný typ (viz rubrika Co týden dal ze soboty 10. října 2009). A co čert nechtěl (v souvislosti s fakultou i církví, k níž se fakulta váže, je toto úsloví, řekl bych, povoleno, ne-li přímo na místě) uhodl jsem: jde o Husitskou teologickou fakultu Univerzity Karlovy, od 50.let minulého století úzce svázanou s Československou církví husitskou. Vzhledem k tomu, že k církvi se hlásí Jiří Paroubek a Václav Klaus (a hlásil se k ní nebožtík Dostál), usuzuji, že je to jediná církev na světě, jejíž členové nemusí věřit v Boha (připadá mi to zároveň česky originální i evropsky postmoderní). Církev proslula v posledních letech výraznými reformátorskými osobnosti, zmiňuji jen proslulého biskupa Bicana, který nejenže zaměstnal propuštěného a polepšeného kriminálníka, ale navíc se mu pokoušel zpříjemnit život výzvami k různým milostným hrám (psali jsme o tom v rubrice Co týden dal v lednu a v březnu 2007). Zatvrzelec to odmítl a biskupa práskl, vedení církve bylo v pokušení se ho zbavit, ale věřící jeho diecéze se za něho postavili; dál jsem to nesledoval, protože sexuální problémy hodnostářů Československé církve Husitské nespadají přímo do oboru politiky). Tím samozřejmě nechci nijak bagatelizovat hloubku vzdělání, které husitská fakulta svým studentům poskytuje, a které nepochybně zcela dostačuje k tomu, aby absolvent mohl zasednout ve vedení sněmovny.
Bohumil Doležal, http://bohumildolezal.lidovky.cz/
