„Během posledních několika týdnů jsem podobně jako my všichni sledoval se vzrůstající hrůzou a obavami, co se děje v Mexickém zálivu, a říkal si, že ti pitomci nevědí, co činí.“ Tak komentoval největší ekologickou katastrofu v dějinách režisér James Cameron – a ve světle nejnovějších událostí se zdá, že se docela sekl. Ti pitomci, tedy těžařský koncern BP, sice ani v nejmenším netuší, jak unikající ropu zastavit, jinak ale vědí zcela přesně, co dělají.
Prostě se jen snaží vyváznout se zdravou kůží. A s uhájenými dividendy. Nic víc. A tak po počátečně sympatickém přiznání zodpovědnosti a zdánlivé otevřenosti lžou a mlží s takovou vervou, až se zdá, že by bylo lepší, kdyby radši neříkali nic – alespoň jejich nemotorný šéf, který do funkce nastoupil před třemi lety, mimochodem s cílem pozvednout reputaci firmy poškozené výbuchem v jedné rafinérii v Texasu. Na zjištění odborníků, že z poničeného vrtu neuniká postupně navyšovaných 800 tisíc litrů ropy denně, ale klidně dvacetkrát tolik, a že BP nevyužívá možností, jak skutečné množství změřit, s klidem Angličana prohlásí, že to změřit nejde a že to při jejich heroickém úsilí únik zastavit ani není podstatné. Brutální byly i výroky o dopadu katastrofy na životní prostředí, které prý budou jen „velmi, velmi mírné“, neboť Mexický záliv „je vlastně velký oceán, kde je mnohem víc vody než ropy“, a že vůbec nechápe, „co jsme, sakra, udělali, že si tohle zasloužíme“. Když si ze zoufalství zaplatil za desítky miliónů dolarů reklamní spoty v televizi (kde Američany ujišťuje, že jde všechno dobře a všechno bude jako dřív), aby svůj mediální obraz vylepšil – pár dní poté, co si postěžoval, že už by si moc přál, aby celá katastrofa co nejdřív skončila, protože chce zpátky svůj život –, nevěřili mu ani slovo hned čtyři z pěti Američanů. A nepomohlo mu ani to, že si koupil sponzorované odkazy a první místo na Googlu při vyhledávání spojení „ropná skvrna“, aby veřejnost dostala další várku těch správných informací.
Díky pracovnímu nasazení těžařské firmy se první obrázky z míst poničených ropou dostaly na veřejnost až měsíc po výbuchu – zástupci nejvýznamnějších médií si stěžovali, že jim firma znemožňuje přístup do nejpostiženějších oblastí. I přesto ale víme, že havárie již teď, kdy je opravení poškozeného vrtu v nedohlednu, suverénně překonala dosavadní největší únik ropy za války v Perském zálivu či ztroskotání tankeru Exxon Valdez, při němž uniklo do moře 41 miliónů litrů ropy. Od konce dubna se takových tankerů potopilo už zhruba deset.
Mezi těmito apokalyptickými výjevy se téměř ztratilo i to, co vlastně výbuch ropné plošiny Deepwater Horizon 20. dubna způsobilo. První výsledky vyšetřování ukazují, že firma, která jen za první tři měsíce letošního rok vydělala 114 miliard korun, použila pro těsnění vrtu nekvalitní beton, na plošině používala nefunkční ventil, nejdůležitější bezpečnostní součástku, a ignorovala všechny signály, jež před výbuchem varovaly.
Barack Obama tak ví zcela přesně, komu za tenhle zločin „nakopat prdel“. Ani on to ale nemá jednoduché. Hněv veřejnosti se totiž velice brzy po výbuchu obrátil i proti jeho administrativě. Kdyby se americký prezident mohl do jedenapůlkilometrové hloubky v neoprenu ponořit a vrt zacpat sám, nejspíš by to udělal. Z velké části je však závislý na BP, neboť těžba ropy v takovéto hloubce je na samé hranici lidských možností a nejvyspělejší technologie mají právě těžaři. Aby to nevypadalo, že nedělá vůbec nic, zakázal v panice na půl roku těžbu v hlubokých pobřežních vodách. S nadsázkou řečeno – jedna polovina místních obyvatel, kterou tvoří restauratéři nebo rybáři, už přišla o obživu kvůli havárii a ta druhá přijde o živobytí kvůli zákazu těžby, neboť pro těžařské firmy tu pracují desítky tisíc lidí. „Je to těžké, v dobrém i ve zlém jsme na těžbě závislí,“ vystihl situaci jeden z místních.
O moc drsnější už ale Obama stejně být nemůže – ropa z Mexického zálivu pokrývá významnou část americké spotřeby a prezident jako na potvoru čtrnáct dní před výbuchem za potlesku lobbistů prolomil dosavadní tabu a povolil rozšířit těžbu i v místech, kde se z ekologických důvodů těžit nemohlo. A másla na hlavě má samotná americká administrativa také spoustu – současná i ty předchozí. Barack Obama již rozpustil Agenturu pro správu nerostných zdrojů, která byla po léta korumpována těžaři, na něž měla dohlížet. Inspekce zjistila šokující atmosféru vzájemné symbiózy mezi představiteli těžebního průmyslu a jejich domnělými regulátory, v níž nechyběly bouřlivé večírky, drogy a sex.
„Ředitel BP říká, že věří, že celkový dopad téhle skvrny na životní prostředí bude velmi, velmi mírný. No jasně – když žijete v Anglii,“ narážel na již zmíněnou větu mediálního trouby Haywarda ve své show komik Jay Leno. Katastrofa možná zatím nezasáhla anglické břehy, ale zcela jistě tamější důchodce. Britská firma BP, zaměstnávající na 10 tisíc Britů, je jednou z největších světových společností a pilířem britské ekonomiky – do poloprázdné britské kasy odvádí ročně 180 miliard korun a přispívá do penzijních fondů. Třetina Britů buď vlastní akcie BP, nebo jim společnost přispívá na důchod, a tak není divu, že na podporu otloukánka přispěchali místní politici i byznysmeni, a Obama dokonce telefonicky ujišťoval nového britského premiéra Camerona o tom, že nehodlá BP „zničit“.
Akcie BP se ale strmě propadají a vůči ropným společnostem roste ve světě odpor, objevují se výzvy k bojkotu benzínových pump patřících BP … Faktem ale je, že v posledních deseti letech prudce vzrostl počet hlubokých a ultrahlubokých vrtů, které mohou získávat ropu pod vodami hlubšími než 1500 metrů, a ropné koncerny se vydávají do čím dál nehostinnějších a odlehlejších míst planety proto, aby uspokojily poptávku. A kdo ví, jak na tom jsou s přístupem ostatní těžaři. Jak totiž nyní bohorovně přiznalo americké ministerstvo vnitra, z vrtů jiné společnosti poškozených hurikánem Ivan uniká do Mexického zálivu 50 litrů ropy každý den po dobu šesti let.
Jisté je, že mezi zprávami, ve kterých se řeší, jestli do moře unikají tři milióny litrů ropy, nebo deset, kdo by měl být po obamovsku „nakopán do prdele“, a že v USA zdražují krevety o 40 %, až na obrázky několika mastných pelikánů téměř zaniká to nejdůležitější — co taková „chyba“ způsobí v celém ekosystému. „I když se jim zítra podaří vrt ucpat, ropa, která unikla, se bude šířit dál až k polárnímu kruhu skrz Golfský proud a cestou po sobě zanechá hotovou spoušť,“ varuje například šokovaný člen slavné rodiny oceánografů Philippe Cousteau, jenž se v místě havárie potápěl.
Mimochodem, jako nejpravděpodobnější se tak zatím jeví možnost, že nás bude muset zachránit vodomil Kevin Costner, v jehož prorockém postapokalyptickém sci-fi propadáku Vodní svět hraje jednu z hlavních rolí i vrak tankeru Exxon Valdez. Film se mu sice příliš nepovedl, ale následujících 15 let herec věnoval čas a 24 miliónů dolarů výrobě strojů na čištění oceánu, jež teď začíná společnost BP v oblasti havarované ropné plošiny testovat.
