Jadrový odpad je lukratívny biznis.

Jadrový odpad je lukratívny biznis. Zdroj: sbs.com.au

Toxický Paroubek

ČSSD o tom na svých rtuťovitých tiskovkách radši nemluví, momentálně ji ale tíží mnohem horší trauma než fakt, že coby vítěz prohraných voleb zřejmě skončí v opozici: neví, co se svým padlým předsedou Paroubkem.

 

Problémů je hned několik. Expremiér, jenž tolik miloval chudáky, má sám spotřebu jak starý tryskáč s děravou nádrží, momentálně však žádnou skutečnou moc, příjem či ochranku, čímž vždy ohromoval spřízněnou smetánku někdejších estébáků, veksláků a kolotočářů; po volbách je řadovým poslancem, což určitě není standard paní Petry.

 

Její manžel potřebuje funkci či místo, kde si vydělá (nebo mu voliči dají) dost na týdenní nákupy na Oxford Street, nedělní sachr ve Vídni a vánoční ohřátí v orientálních lázních se soudruhy v Sýrii. Teplé lahváče na chatě ve Vraném beru jako samozřejmost.

 

Paroubek by se logicky mohl stát šéfem sněmovny, nakonec po ostudném lháři Miloslavu Vlčkovi to už může být jen lepší. Navíc když to mohl se svým gigantickým egem spolknout po prohraných volbách i Václav Klaus, proč ne někdejší buřtekonom z RaJ?

 

Problém je, že Paroubek nikdy nechápal politiku jako umění rozumného kompromisu či procedurální hru; vždy hrál totální vabank, jakoukoli ztrátu soupeře počítal coby svůj zisk, i když to kolikrát mohlo být přesně naopak. Současná sněmovna by jej pravděpodobně defenestrovala hned druhý den. Na nějaký sněmovní výbor, sice dobře placenou, jinak však krysí práci, radši ani nemyslím. Martin Pecina stále zůstává ministrem vnitra se všemi pravomocemi.

 

A nijak růžově to nevidím ani v soukromém sektoru. Kdo by si vzal do firmy symbol rekordního státního zadlužení, jenž se nijak netajil záměrem přivést stát na úplný buben? Při delším zavření obou očí si umím představit stánek s cukrovou vatou na matějské pouti, maximálně ale nějakou pomocnou práci. Ani vatu nemůžete rozdávat na počkání.

 

Ano, vím: pro Paroubka se určitě něco najde, stejně jako se vždy našlo pro jeho předchůdce. Zásluhy o stát si žádají státní velkorysost. Jen to s ním ČSSD nebude mít vůbec lehké jako třeba s Vladimírem Špidlou, po bruselské misi slušně bohatým a ušmudlaným batůžkářem s froté čelenkou.