Voliči ODS se rozprskli do několika stran, hroby se kradou i v civilizovaných zemích a Jiří Paroubek už ví, kdo stojí za jeho porážkou - a může se vrátit dřív, než si myslíte.
Jiří Paroubek konečně ví, kdo způsobil jeho porážku. Byla to — to by jeden neuhodl — média. Je zjevné, že je třeba média zrušit. Jakési náznaky dělal už Klaus coby premiér (novináři jako největší nepřátelé lidstva, to bylo ještě myšleno napůl žertem), Miloš Zeman už řval jako tygr, ale netroufl si ještě podniknout nějaké razantní kroky (jen cosi plácal o zákazu Respektu). Špidlova ani Grossova vláda neměla dost sil ani na podobné řeči, její koaliční partneři by to nepovažovali za salonfähig, většina jednoho hlasu v PS nějaké razantní akce neumožňovala a možná by se to bylo Špidlovi samotnému eklovalo. Zato Jiří Paroubek se za krátkou dobu svého premiérování zasloužil o zákaz jednoho pořadu v televizi, intervenoval, kde mohl, a pokud by mu byly vyšly předpovědi jeho proroků v oblasti preferencí (např. pana Hartla), byl by nepochybně rozjel akci mediální očisty, jaká u nás od rozpuku normalizace neměla obdoby. Věštci se přepočítali, ale problémy, jak se zdá, zůstávají. Vláda, která se nyní připravuje, bude mít většinu blížící se ústavní, takovou, jaká tu ještě nebyla. Zatím se ani neujala kormidla, ale pan Kalousek už mluví o tom, že „bída české politiky kráčí ruku v ruce s bídou české žurnalistiky“ (jistě, místo aby šli vznikající koalici vládě pořádně po krku, lobbují tu pro jednoho, tu pro druhého koaličního politika, ale tak to pan Kalousek určitě nemyslel), a nováček John prý bude rád, „když se nebude psát o vyjednáváních jako dosud, což ohrožuje stabilitu a je v rozporu s realitou“. Jako zkušený novinář by měl vydat manifest, jak se má o vyjednáváních psát, a o jeho dodržování pak budou pečovat Bártovi ostří hoši.
Věci veřejné si musí nechat schválit účast ve vládě referendem členů a registrovaných sympatizantů (tzv. véčkařů). To jejich partneři považují jednak za pitomost (i když to tak hrubě nenazývají), a jednak jsou nervózní z nejistého výsledku. Ve shodě s tím, co dnes píše v LN ohledně již proběhlých véčkařských referend Petr Kolář, si myslím, že není třeba se obávat, ono to dopadne tak, jak to dopadnout má, „véčkaři“ jsou daleko spolehlivější než volené orgány, kde může sedět spousta kverulantů z masa a krve a mohou se hádat jako psi. Véčkaři se hádat nemohou jsou to bytosti způsobné, velmi počítačové: a na počítače, jak známo, je spolehnutí.
Před časem se zdálo, že se dědičce „hlubocké“ větvě Schwarzenbergů paní Petzoldové podaří vysoudit aspoň rodinnou hrobku jejích předků. Ústavní soud totiž zrušil rozhodnutí soudů nižších instancí o konfiskaci hrobky s tím, že, lidově řečeno, hroby by se přece jen z pietních důvodů krást neměly. Jenomže soudy nižší instance se nevzdaly, a tak nyní v odvolacím řízení rozhodl krajský soud v Českých Budějovicích, že paní Petzoldové hrobka nenáleží (zároveň rozhodoval o 200 tisících čtverečních metrů přilehlých pozemků), protože závětí po vymření rodu přešla práva na dědice z druhého, orlického majorátu, tedy na Karla Schwarzenberga, kterého otec paní Petzoldové adoptoval. To je opravdu povedené: čtenář z toho může nabýt dojmu, jako by onou adopcí v pojetí českého soudu přišla paní Petzoldová nikoli jen o veškerý majetek, ale i o své předky, a tedy i o jejich fyzické pozůstatky, a proto i o hroby, kde jsou uloženi. A něco podobného, řekl bych, není možné ani v Zimbabwe.
Karel Škrabal předpovídá ve velmi zajímavém článku v MfD politický návrat Jiřího Paroubka. Je velmi pravděpodobné, že se o to bude pokoušet, jakmile se naskytne nejmenší příležitost. Je taky pravda, že Paroubek reagoval velmi racionálně, když po volbách vzdal bez zbytečných brikulí ztracenou bitvu. Byl to přesný a racionální kalkul. Na druhé straně příliš nevěřím tomu, že ten člověk je schopný nebýt konfrontační, být více milý, zdrženlivý a uvážlivý: hroch nebude nikdy lítat. A další věc je, že do nejvyššího patra politiky a do čela ČSSD se v letech 2005-2006 dostal vlastně souhrou dosti výjimečných okolností. Může se taková situace vytvořit znovu?
V LN spekulují o tom, že při rozdělování vládních postů bude mít ODS první volbu (Nečas premiérem), TOP 09 druhou (Schwarzenberg ministrem zahraničí) a VV třetí (John ministrem vnitra). To by byla skutečná katastrofa, je totiž jedno, bude-li nominálně ministrem vnitra přímo Bárta, nebo „jen“ John. Je otázka, zda to pak nebude horší než zhacený Paroubkův triumf.
Agentura SC & C zveřejnila kompletní výsledky svého volebního průzkumu včetně toho, kolik voličů volilo jinak než posledně a komu dali svůj hlas. Plyne z toho to, co se dalo tušit: totiž že ODS se „rozprskla“ do několika stran, především do TOP 09 (obrovské množství) a do VV — ale část přešla např. i k Zemanovi, podobně dopadli „v malém“ i zelení. K TOP 09 přešlo taky 15 procent lidoveckých voličů, kteří pak KDU-ČSL chyběli pro překonání pětiprocentní hranice. Ostatně pozoruhodný je na těchto volbách velký počet propadlých hlasů. Jen polovina voličů byla dlouhodobě rozhodnuta, koho volit, necelých 20 procent (mj. i autor těchto řádků) se rozhodlo během posledních 14 dnů. To jsou příznaky destabilizace a rozkladu politického systému. Dost bych pochyboval, že se z toho může v nynějším volebním období vyvinout něco pořádného, tedy lepšího než to, že příštími volbami se systém zase stabilizuje, a to nějakým přijatelným způsobem.
LN prolomily nesnesitelně jednostranné informování českého tisku o tzv. humanitárním konvoji do Gazy a zásahu izraelské armády. A Přemysl Sobotka (nyní na oficiální návštěvě Izraele) označil akci za „plánovanou provokaci, která se skrývala za humanitární pomoc“, to jsou jasná slova, za něž mu budiž částečně prominuta nepříliš impozantní zrada Topolánka.
Nejvyšší italský soud dospěl k závěru, že italské páry, které se rozhodly pro adopci a chtějí jen dítě bílé pleti, si nezaslouží být rodiči. Výborně! Je však třeba jít dál a směleji a zabránit taky těm rodičům, kteří si přejí mít jen děti bílé pleti, v plození dětí všeobecně.
V LN exceluje opět Luboš Palata. Píše o Trianonu a používá mj. následující příměr: „Pomiňme otázku, že prezident Klaus podpořil v kavkazské válce Rusko, které dělalo v Abcházii a Osetii přesně to, co se chystá na Slovensku, Rumunsku a Ukrajině provádět Maďarsko.“ To je opravdu prasárna: Rusové nedávali v Osetii a v Abcházii pasy Rusům (nějakým asi taky), ale hlavně a především Abchazům a Osetincům. Na Slovensku, na Ukrajině, v Rumunsku a v Srbsku (to Palata vynechal; maďarské menšiny v Chorvatsku a Slovinsku jsou malé) žijí Maďaři, Maďaři, kteří cítí svou sounáležitost s Maďary v Maďarsku, protože se považují za součást politického maďarského národa. Chápu, že hranice měnit nelze, ale zároveň se nedá nic změnit nic na tomhle faktu, protože by to šlo buď vyvražděním, nebo vyhnáním, a to by dotyčným státům dnes nedovolili snad ani Rusové. Nehledě na to, že na nějaké brutální řešení pomýšlejí i na Slovensku jen extremisté (pan Fico je taky extremista, ale jen tak trochu, a těm ostatním zemím dvojí občanství nevadí (Rumunům nemůže, protože sami už dávno dali rumunské občanství „Moldavanům“, tj. těm Moldavanům, kteří mluví rumunsky, a to právem, protože to jsou Rumuni a žádní Moldavané.
Bohumil Doležal, bohumildolezal.lidovky.cz
