Přemýšlím: kolik facek bude ještě Pavel Bém potřebovat, aby se politicky pakoval? Opencard, Jančík, ve volbách poprvé prohraná Praha.... Debakl na debakl. A primátor pořád sedí na své židli!
Ano, i Bém rezignoval. Poté, co se svými méně sympatickými kámoši z pražské ODS a kolem ní v sobotu zapil ve Žlutých lázních své vykroužkování a historicky první volební prohru ODS v Praze, si sám podkopl židli šéfa pražské ODS. I on je tedy hrdina.
Zapomeňme, že to udělal až druhý den, takže nakonec byli soudnější všichni padlí poražení včetně Jiřího Paroubka, do nějž by to neřekla ani fenka Tonča; pražská židle pod Bémem prostě praskla, příšerné volební fiasko ji samo roztřískalo na kusy. Dost pravděpodobně by to na ní neuseděl ani Milan Jančík. Třeba už jen kvůli tomu, že vzhledem ke své méně chlapecké fyziognomii obvykle potřebuje na sezení židle dvě.
Jenže dva dny po volbách se otrlý horolezec Bém otřepal, hrdě se pod sebe podíval, co všechno bez havárie přelezl, a seznal, že si v křesle primátora zaslouží vydržet až do podzimních komunálních voleb. V těch přivede ODS k druhé potupné prohře během jednoho půlroku.
Je to smutné, ale i z Béma, kdysi mladého sympatického politika, jenž se nebál nemluvit jako politik, se stává svého druhu Paroubek – jen s vypracovanějším tělem a rafinovanějším vystupováním; čím víc mu všichni okolo, včetně nás voličů, naznačují, že on je ten problém, tím víc na své funkci lpí.
„Na co jsem v politice sáhl, to jsem vyhrál,“ prohlásil Bém na posledním volebním sněmu ODS, kde se chtěl stát jejím předsedou.
Nestal se jím, porazil ho Mirek Topolánek. Od té doby platí, že na co Bém sáhne, to projede. A navíc velmi potupně. Snad by si měl po dvaceti letech v politice vzpomenout na svou původní profesi psychiatra. Vsadím se, že by z politiky zmizel po necelých dvou minutách sezení sám se sebou.
