Pořád není jasné, zda Klaus a) pověří někoho neformálním vyjednáváním o vládě ještě před oficiálním jmenováním premiéra, b) rovnou jmenuje premiéra, c) zdapověřeným č i jmenovaným bude Sobotka, d) zda Sobotka usiluje o pověření, nebo přímo o jmenování. Když to vezmeme odzadu, zdá se, že Sobotkovi jde o jmenování (k vyjednávání nepotřebuje prezidentovo požehnání a zvyk pověřovat někoho jednáním nemá oporu v ústavě)...
...Dále to vypadá, že Klaus má minimální chuť Sobotku k něčemu pověřovat, natož přímo jmenovat (možná i vzhledem k situaci, v níž koaliční jednání s Věcmi veřejnými začínají váznout). A podle toho, co tvrdí Klausův pobočník Jakl, je prezident odhodlán v čase, který uzná za vhodný, premiéra přímo jmenovat. Bude to krok pragmatický a formálně ospravedlnitelný, postparoubkovská ČSSD to ponese jako křivdu. Skoro bych řekl, že by šanci měla dostat. Problém je v tom, že situace je, ač se to na první pohled nezdá, podobná jako v roce 2006 s tím rozdílem, že jsou tu dva menšinové bloky (ODS + TOP09, ČSSD + KSČM) a pak jeden kolektivní přeběhlík, který drží pohromadě mj. také a především úpisy na sedmimilionovou sankci za neposlušnost. Opravdu jsme si výrazně pomohli?
Rýsující se koalice (nebo menšinová koalice jištěná opoziční smlouvou s VV) chce snížit platy ústavních činitelů, zdanit jejich náhrady a omezit imunitu. S tím budou mít u lidu úspěch, i když majlant na tom neušetří – na pány musí být přísnost. U huby budou vzati i soudci a státní zástupci, kteří ovšem nemají možnost si podobně jako např. poslanci přivydělat třeba podnikáním. Slušné platy pro soudce jsou jediná záruka, jak čelit svodu korupce u některých z nich. Ne sice stoprocentní, ale přece jen záruka. Soudcům by se platy snižovat neměly.
Miroslava Němcová začíná připomínat Lady Macbeth a Miloše Zemana zároveň. Z vedení strany by měli odejít všichni kromě Nečase. Připomíná v tom trochu Miloše Zemana: má taky karty s portréty politiků určených k odstřelu?
O předsednické křeslo v ČSSD budou usilovat místopředseda Sobotka a jihomoravský hejtman Hašek. Bylo by zajímavé dozvědět se od specialistů na ČSSD, jaký je mezi nimi rozdíl (kromě toho, co na první pohled vypadá jako shoda, totiž že oba chtějí sedět na stejné židli).
Izraelské námořnictvo zabránilo „humanitárnímu konvoji“ z Turecka prorazit blokádu Gazy. Byl by to precedens a následovaly by další a další humanitární konvoje s blíže neurčeným obsahem. Německý prezident Köhler odstoupil poté, co byl ostře kritizován za výrok, že „země jako Německo musí někdy chránit své ekonomické zájmy předcházením regionální nestability, například ochranou přepravních cest. V krajním případě je nutné i vojenské nasazení k ochraně našich zájmů.“ Řekl to po návratu z návštěvy u německé vojenské mise v Afghánistánu. Tématu se týká naše glosa.
Maďaři prohlásili 4. červen, výročí podepsání Trianonské smlouvy, Dnem národní sounáležitosti. V prohlášení schváleném parlamentem se mj. praví, že „Maďaři žijící v sousedních zemích jsou součástí jednotného maďarského národa“. Je mi líto, ale to je pravda a v současné době není k dispozici násilí, jímž by se to dalo zvrátit (vlastně jediné dva možné způsoby jsou buď je vyvraždit, nebo vyhnat do nynějšího Maďarska, nebo kombinace obojího, jak jsme to s úspěchem udělali my s našimi německými spoluobčany po druhé světové válce. Bohužel, doba, kdy se takové věci daly dělat, uplynula.). Věřím, že se k tématu budu moci vrátit, až mi to čilé povolební dění v ČR dovolí. Prezident Klaus si u příležitosti Trianonu sezval do Centra pro ekonomiku a politiku česko-slovenský sbor, který tam pod jeho taktovkou pěl bojovné česko-slovenské vlastenecké písně. Že by pustili ke slovu někoho z Maďarska (třeba jen velvyslance), tak to tedy ani náhodou. Oč na tom byla lépe zvířátka ze závěru Orwellovy knížky! Dívala se oknem do hospody (jednací místnosti), viděla farmáře a čuňata a nedokázala rozeznat, kdo je farmář a kdo čuně. Když se člověk u nás koukne okýnkem do nějakého podobného sálu, propadne depresi: má dojem, že vidí jenom samá čuňata.
Mladá fronta Dnes uvádí tři přepočty odevzdaných hlasů podle tří volebních modelů. Za prvé podle řeckého, přidělujícího vítězi bonus. Z příkladu nynějších voleb je zjevné, že tento způsob může situaci pořádně zkomplikovat, když zvýhodní osamělého vítěze s malým koaličním potenciálem. Může docela dobře vytvořit umělý pat. Současný systém zafungoval relativně spravedlivě, ale jen proto, že ve hře byly vlastně samé silné strany. Třetí systém je podle slov MfD takový, v němž by se hlasy rozdělily ideálně spravedlivě bez přerozdělování. Co to znamená? Každý volební systém má své mouchy, žádný není ideálně spravedlivý. Podle čeho to počítali? Podle toho, který platil před rokem 2002? To je třeba říci, žádný spravedlivý systém an sich neexistuje. Je zjevné, že poměr sil mezi budoucí pravděpodobnou koalicí a opozicí zůstane zachován. Žádný volební systém nevyřeší situaci, v níž ve společnosti chybí základní kvantum dobré vůle. Tu neměla ODS před rokem 2006 a ČSSD po roce 2005. Autor komentáře (Luděk Navara) tvrdí: „Nyní asi bude docházet ke klasičtější podobě nestability: jedna ze stran si může stanovovat nesplnitelné podmínky.“ Čili situace, jaká tu byla v letech 1992 až 1996. Tehdy tu úlohu hrála ODA, c. a k. konzervativní strana pana prezidenta Havla.
V novinách se velmi spekuluje účastí žen v PS (teď, jak se zdá, bude vylepšená). Jenže podstatné není, aby v Parlamentu sedělo více žen, ale aby tam sedělo méně idiotů. To se pouhou mechanickou změnou počtu žen směrem k větší nebo menší účasti řešit nedá.
V dnešních LN píšou o tom, že agentura CVVM se bude snažit zjistit, co stálo za překvapivým chováním voličů, kteří se chovali jinak, než jak předpověděly průzkumy. Já bych doporučoval opačný postup: zjistit, co stálo za nepochopitelným chováním agentur pro průzkum veřejného mínění. Ve škarohlídských pozorovatelích by totiž mohl vzniknout dojem, že jsou ovládány prodejnými děvkami. Říkám zcela bez ironie, že ten názor zplna nesdílím a že za největší problém považuji celkovou, velmi pochopitelnou zpitomělost odborníků uprostřed hysterického, zuřivého ročního předvolebního řevu, v němž nejspíš nechyběly ani různé politické tlaky ze všech stran. Dá se v takové společenské atmosféře vůbec dělat spolehlivý průzkum veřejného mínění? Byl tu ovšem jeden vzorově přesný (nevzpomínám si, že bych něco podobného po roce 1990 zažil). Jenže ten vznikal až v průběhu voleb a světlo světa spatřil po nich.
Bohumil Doležal, bohumildolezal.lidovky.cz
